Kolik prezidentů jste už potkal?
Uf, musím si vzpomenout takhle v rychlosti? No, z těch amerických třeba George Bushe, myslím staršího. A pak taky Billa Clintona.
Do Prahy jste přiletěl z exhibice v Bratislavě, kde jste si trochu stěžoval na únavu. Už jste se z ní otřepal?
Ano, jsem v pořádku. Přelet přes oceán vám sebere síly. Jsem na to sice z kariéry zvyklý, ale je pravda, že jsem vlastně nikdy pořádně nevěděl, jak na to. Musel jsem si po příletu z Ameriky odpočinout. Tak doufám, že mě Radek v pondělí nechá ze soucitu vyhrát pár her.
Víte, že Štěpánek může být pátým Čechem, který vás porazí?
Hlavně, že jsem s ním neprohrál během kariéry. Radka sleduji, vím, že dokázal porazit Rogera Federera. Znám jeho silné stránky. Radek dává do tenisu spoustu energie, je to výtečný a aktivní hráč.
Se kterým českým hráčem se vám hrálo nejhůř?
Mé první velké vítězství bylo nad Ivanem Lendlem na US Open. Proti němu to bylo hodně těžké, podobně jako proti Petru Kordovi.
Ten vás ze 17 duelů porazil pětkrát.
Jasně, na to nemůžu zapomenout. S Petrem to bývaly bitvy! Do svého výkonu promítal strašně moc emocí.
A co porážka s Jiřím Novákem v Davis Cupu, ta vám už z hlavy vypadla?
To jsem asi musel zrovna ztratit formu (smích). Ne, kdepak, žertuju. Jiří byl solidní hráč. Mně obecně dělali problémy hlavně dobře servírující hráči. A na antuce to bylo z mého pohledu těžké proti komukoli.
Za vaší éry se hrával útočný tenis. Proč skoro vymizel?
To nevím. V devadesátých letech se útočně opravdu hrálo. Teď už tenhle styl tolik nevidíte. Snad je to tím, že bývá složitější si jej osvojit. Trvá to léta, než se ho naučíte.
Je vám 37 let a jdete od exhibice k exhibici. Co vám teď tenis dává?
Dává? Těžko říct. Je pro mě určitě těžší ho teď hrát. Vůbec nejtěžší je správný pohyb po kurtu. Člověk už není tak přirozený a rychlý. Na voleje, jaké jsme měl, musíte být v lepší kondici. Normálně už tenis nehraju zase tak často. Jen když se blíží exhibice, dva tři dny trénuju.
Jak vážně pak zápas jako ten proti Štěpánkovi berete?
Dost vážně. Lidi se přece přijdou podívat na tenis. Ale mění se to. Když jsem exhibici prohrál dříve, několik dnů se mnou nebyla řeč. Teď bývám zklamaný, ale nedělám z toho žádnou vědu.
I když proti vám nestojí Štěpánek, ale rival z veteránských turnajů jako třeba McEnroe?
I tak je to sranda. Rozhodně větší, než když jsme byli aktivními tenisty. (zamyslí se) No, zrovna s bouřlivákem McEnroem to kolikrát moc legrační není. John je do hry pořád stejně zakousnutý jako zamlada.
V Bratislavě jste svému soupeři Hrbatému slíbil, že až bude mít svatbu, budete při obřadu za kněze. Co slíbíte Štěpánkovi?
V Bratislavě jsme jen žertovali. Co slíbím Radkovi? Nevím. Radku (otočí se na Štěpánka), máš přítelkyni? (Štěpánek přikyvuje) A je to vážný vztah? (ptá se a plný sál se směje) Proč se smějete?
Štěpánkovou přítelkyní je přece Nicole Vaidišová.
Aha, tak to jsem nevěděl. (taky se směje) Aspoň vidíte, že nejsem z těch, kteří se zajímají o drby. Každopádně pokud se Radek bude ženit, pak mu přeju hodně štěstí!
Vy už ženatý jste, vaše manželka Bridget je herečka. Neplánujete taky nějakou filmovou roli?
Kdepak. Moje místo je na kurtu. Snad jedině, kdyby to měla být tenisová role.
Takže hraní škrtněme. Co jiného v Praze stihnete?
Moc toho nebude. V pondělí odlétám hned po zápase. A v neděli? Možná si zajdu na chvíli do kasina.
Když jste takový hráč, nevsadíte se s Radkem, kdo v pondělí zvítězí?
Nezlobte se. Nevsadím. Radek je v mých očích jasný favorit. Proč? Až vám bude 37 let jako mně, pochopíte (směje se).