Rozchod s přítelkyní, tátův pobyt v nemocnici, palčivý soudní spor s agentem a rozpačité výsledky v první půlce sezony. Německý talent Zverev po loňském triumfu na ATP Finals neprožívá zrovna pohodové období.
Wimbledon 2019Speciální příloha iDNES.cz: zpravodajství, rozhovory, reportáže, pavouky, ... |
Po pondělní porážce s Jiřím Veselým z něj pak veškerá nespokojenost vytryskla: „Poslední dva dny byly pro mě velice tvrdé. Co se stalo, je až zvrhlé. Oficiálně nesmím nic říct, ale bolí mě to. Myslel jsem si, že jsme přátelé. Jak může člověk provést něco takového?“
Emotivní projev vyprovokovaly spory s jeho chilským manažerem Patriciem Apeyem, který se řeší u soudu a přetřásá v médiích.
Apey se vzápětí ohradil, že se svár snažil uhladit bez humbuku, Saschovi nejvíc škodí Sascha sám a na něj své nezdary pouze svádí.
Po listopadovém triumfu na Masters a angažování kouče Ivana Lendla se od Zvereva očekávaly velké činy, jenže on tápe.
Cítím, že se rozpláču
Podobně v posledních měsících strádá Japonka Osakaová, která po dvou grandslamových titulech a dobytí pozice světové jedničky, podlehla drtivému tlaku okolností. Propustila trenéra, čelí kolosálnímu zájmu fanoušků, sponzorů a žurnalistů. Sama si na sebe vytváří tlak, chtěla dál vládnout tenisové říši.
Jenže v minulých třech měsících dvakrát nenastoupila k utkání a z posledních čtyř partií tři prohrála. Někdy chodí jako tělo bez duše a do její tváře se promítá všechna tíha vesmíru.
„Musím se znovu začít bavit tenisem. Učím se, jak ze sebe setřást pres. Doufám, že najdu způsob,“ říkala tiše poté, co ji v pondělí přemohla Julia Putincevová z Kazachstánu.
Poté zazněla otázka: „Stala se z vás celosvětová superstar. Je náročné zvyknout si na další úroveň slávy?“ Načež jedenadvacetiletá slečna pípla: „Můžu odejít? Cítím, že se rozpláču.“ A opustila místnost.
Pod brutálním tlakem
Podobné zkušenosti jako plachá Japonka načerpala Petra Kvitová po svém prvním wimbledonském triumfu v červenci 2011. „Bylo mi jedenadvacet a já netušila, co se bude dít,“ řekla nyní v Londýně. „Byla to síla. Nevěděla jsem, co si počít s náhlým zájmem médií a sponzorů. Měla jsem dojem, že jako wimbledonská vítězka musím vyhrát každý zápas, což mě sráželo.“
Jak události a požadavky melou novou ikonu z Osaky, si všimla rovněž Barbora Strýcová: „V Birminghamu jsem ji viděla v šatně, ztratila sebevědomí, působí skoro bojácně. Ten tlak je brutální a ona je ještě dítě.“
Wimbledon dnespodrobné online reportáže |
Stoupající nároky po prvních výborných výsledcích zavazují a svazují. Nadějný a populární Řek Stefanos Tsitsipas se po svém časném ztroskotání na Wimbledonu před žurnalisty rozpovídal o strachu a vzteku, který ho popadl při tréninku.
„Nedařilo se mi, bál jsem se, že na turnaji propadnu. Byl jsem na sebe tak naštvaný, že jsem rozmlátil raketu, což nikdy nedělám. Mnoho věcí se mi nedaří a já nevím proč. Důvody patrně spočívají v psychice.“
Jak uniknout ze svěráku, v němž donedávna bezstarostné komety úpí? Univerzální recept neexistuje. Kvitová nabízí svou zkušenost: “Zvyknete si. Pomůže láska k tenisu, která vás nutí se pořád zlepšovat. Roky na okruhu vás vnitřně posílí.“
Vzlykající Sampras
Špičkový tenis je sám o sobě duševně nesmírně náročný. Švýcar Stan Wawrinka přiznal, že se před finále US Open 2016 pod návalem stresu rozbrečel a málem omdlel. A co teprve, když hráče či hráčku trápí vážná nesnáz, která přímo nesouvisí s následujícím mačem... Je ukrutně obtížné ji nechat v hotelu či v šatně.
Pete Sampras a jeho emoce.
„Taky jsem v soukromí zažívala nepříjemná období a opakovala si, že kariéra bude mým útěkem před realitou,“ vysvětluje Strýcová. „Jenže ty nepříjemnosti se stejně dřív nebo později na kurt vloudí.“
Ani skuteční velmistři je nedovedou vždy spolehlivě zablokovat. Tím spíš, když běží o život. V lednu 1995 ze sebe Američan Pete Sampras při čtvrtfinále Australian Open proti krajanovi Jimu Courierovi vypustil nahromaděný smutek z nemoci svého kouče Tima Gullicksona, jehož krátce předtím postihla třetí mozková příhoda.
V úvodu pátého setu na něj jeden z fanoušků zakřičel: „Vyhraj pro svého trenéra, Pete!“ Sampras vzlykal a utíral si slzy do ručníku. Přesto završil skvělý obrat z 0:2 na 3:2 a v Melbourne podlehl až ve finále Andremu Agassimu.
Často ale nemusí tenista prožívat vyloženě tragické období, aby měl v práci peklo.
Dejte si extra sprchu, hoši
Otázkou je, zda má své strádání vynášet na veřejnost. Novináři i fanoušci vítají otevřenost sportovců, jsou vděční za každý vhled do jejich uvažování.
Jenže Roger Federer, šampion mezi šampiony, viděl Zvereva a Tsitsipase na tiskovkách a doporučuje mládeži, aby se s bouřícími vášněmi pokud možno vyrovnala v zákulisí, ne před kamerami. „Býval jsem podobný, takže jim rozumím. Ale je lepší počkat pár hodin, dát si extra sprchu, nechat všechny slzy v šatně.“
Se Švýcarem souhlasí Karolína Plíšková, která si s pozoruhodnou sebekázní nechává trable pro sebe. Nejenže se na ně nevymlouvá, zpravidla se o nich ani nezmiňuje. „Myslím, že sem osobní záležitosti nepatří,“ tvrdí. „Každému se v životě děje něco nepříjemného. Nikdo není stoprocentně psychicky v pohodě, což se samozřejmě může projevit na kurtu. Jestliže si někdo před vámi stěžuje, jeho věc... Ale můj styl to není.“
