Loni ovládl tři ze čtyř grandslamových juniorek. Německý časopis Tennis Magazine o něm psal: "Jeho osud je těžké předvídat. Možná jen krátce zazáří jako Marcelo Rios. Nebo se stane nejlepším tenistou všech dob."
Na pražském challengeru včera vyřadil ve druhém kole krajana Serru. Po každém úderu vyhledával oční kontakt se svými trenéry na tribuně Championem a Barbarinem, po všech důležitých míčích zatínal pěst a přitiskl si ji na prsa. V Monte Carlu pro změnu nedávno na kurtu salutoval. "Jsem emotivní člověk. Rád hraju před spoustou lidí," povídá.
Jeho otec, bývalý profesionální fotbalista francouzského Bordeaux, pochází z karibského ostrova Martinik, matka z Guadeloupu. Monfils vyznává černošský pop r'n'b' a obdivuje tenistu Noaha. "Do Karibiku pojedu na dovolenou za babičkou a dědečkem. Pláže i život jsou tam nádherné," říká.
Do dvanácti let se věnoval fotbalu i tenisu, zkoušel také basketbal. "Pak jsem se rozhodl pro tenis. Líbí se mi individuální sporty."
Na mužském žebříčku ATP zatím vystoupal k 81. místu. Disponuje obrovským fyzickým potenciálem. Často je však až příliš roztěkaný. Včera zahodil pět mečbolů, než zařval radostí z postupu do čtvrtfinále. "Já, a budoucnost tenisu?" zdvihne obočí. "Tím se nezabývám. Prostě hraju svoji hru."
