Právě jeho kouč v rozhovoru na Flushing Meadows objasňoval, co obnáší budování tenisové kariéry. Vyprávěl o zrodu Menšíkova přátelství s Novakem Djokovičem či o třech zlomeninách, které vytáhlý mládenec utrpěl.
Jakub byl před grandslamovou premiérou na 206. místě. Po ní míří do Top 150. Překvapil vás zdejším průlomem?
Hlavně z něj mám velkou radost. Náš tým nemá ve zvyku dávat si číselně vyjádřené cíle a už vůbec je nešíříme do světa. Ale sezonu jsme směřovali k tomu, aby se tu Kuba dostal do kvalifikace. Povedlo se, což pro něj byla odměna za příkladnou dřinu. Splnil se mu malý sen. Předloni se tu předvedl v juniorech a turnaj mu sedl – prostředí, povrch. Zbožňuje to tu.
Což potvrdil pěti výhrami.
Takový počin je na nejvyšší úrovni extrémně náročný. Rozhodují detaily. V prvním kole kvalifikace se střetl s Fogninim, který ho před měsícem porazil. Tady Kuba prohrál první set 1:6. Klidně mohl být o chvíli později venku. Ale nevzdal se a v den osmnáctých narozenin mohl nastoupit na Armstrong Stadium proti borci z Top 10.
On není náhodné zjevení, že?
Ne. O jeho přednostech vím dlouho. Pomáhám mu je rozvíjet. Trávíme spolu většinu času, v dobrém i ve zlém. V tenise neuspějete jen s vybroušenými údery. Záleží také na mentální stránce, kondici, taktice, celkovém herním pojetí.
Jak jste se poznali?
Poprvé jsem ho viděl jako osmiletého kluka, člena skupiny Tréninkového střediska mládeže v Prostějově. Když mu bylo čtrnáct, začali jsme spolupracovat na denní bázi.
Tomáš Josefus se svým svěřencem na kurtu.
Už jako žák vyčníval?
Ano. Vyniká v pohybovém učení, což se zvýraznilo okolo jeho dvanácti let, kdy se utváří hráčská technika. Když jste třem nadaným klukům dali stejný příkaz, Kuba ho splnil jako první.
Čím se ještě odlišoval?
Dnes se tomu smějeme, ale když přišel po víkendu v pondělí na trénink, tak první úder promáchnul. Skoro vždycky. Když dítě nehraje dva dny, je to pro něj celá věčnost.
K narozeninám zkušenost k nezaplacení i kanár. Dostal jsem nářez, řekl Menšík |
V čem tkví jeho síla?
Vypíchl bych dvě přednosti. Hodně se mluví o odolnosti jeho mysli, o vyspělosti a stabilitě. Slýchám, že se s touhle vlastností musíte narodit. A tak úplně nesouhlasím. Kubova schopnost psychicky zvládat zápasy s dospěláky je daná dlouhodobou prací s mentálním koučem. Jsem s ním v kontaktu i já a probíráme spoustu věcí.
Jak jste na Srba Dragana Vujoviče přišli?
Kubova maminka Kateřina měla ve firmě na starosti školení. Sháněla odborníky, kteří zaměstnance obohatí. Pozvala taky Dragana. Nadchl ji tak, že se rozhodli vyzkoušet ho i u Kuby. Zrovna měl zlomenou nohu a nemohl trénovat.
Zřejmě s ním udělal podstatné pokroky. Sám Jakub tvrdí, že býval na kurtu prchlivý.
Ano, ale to není nic neobvyklého. I nejlepší současní hráči, kteří tady na US Open působí dojmem, že je nic nerozhodí, byli v raném věku úplně jiní. Spoustu z nich si pamatuju z juniorského věku.
Chtěl jste zmínit ještě jednu Jakubovu přednost. Jakou?
Analytická mysl. I na ní dlouhodobě pracujeme. Strategie je velká součást naší přípravy. Zabýváme se čísly, podrobnými statistikami, které prospívají Kubovu rozvoji, a pomáhají nám v přípravě na soupeře. Učí se vstřebávat víc a víc informací, během zápasu pracuje jeho hlava jako výkonný procesor.
Už v juniorech jste tedy začali pracovat s daty?
Jistě. Věděl jsem, že je nejlepší hráči využívají. A Kubův tatínek Michal je z oboru IT. Pan Menšík vytvořil software ušitý na míru, takzvaný tagovací panel, který využíváme dodnes. Zadává do něj obrovskou porci dat. Jejich sběr a zpracování je ale extrémně náročné, proto využíváme i externí firmu. Na tu jsme dostali kontakt přímo od Novaka Djokoviče. Poskytuje nám stejnou aplikaci, kterou má Novak. Stejný tým lidí, který zpracovává data pro Novaka, dělá to samé i pro Kubu.
Už nejsem zelenáč. Tenisový talent Menšík o kariéře, Velké trojce i škole |
S Djokovičem absolvoval už dvě soustředění. Jak mu prospěla?
Poprvé nás Novak pozval do Bělehradu. Kouzelné bylo, že jsme ho viděli v domácím prostředí. Do té doby jsme jej osobně vůbec neznali. A musím říct, že je pravým opakem toho, jak je vykreslovaný a jak jsem ho i já sám vnímal z médií.
V čem?
Vřelejšího člověka nepotkáte. Na cokoliv jsem se ho zeptal, nikdy neřekl ne. Udělal si čas a dané téma se mnou probral. Nebo nás spojil s experty, kteří pro něj pracují. Úžasné! Čas strávený s ním zvýšil Kubovu sebedůvěru. Mohl si zahrát s nejlepším tenistou historie.
 |
A co druhá návštěva?
I pobyt v Černé Hoře nám otevřel oči a přinesl další kontakty. Přístup k Noleho lidem je fakt bonus.
Opravdu si Djokovič všiml Jakuba díky finále loňské australské juniorky, po němž ho v křečích odváželi po skoro čtyřech hodinách na kolečkovém křesle?
Řeknu vám pravdivý příběh. Vrátili jsme se z Melbourne a po pár dnech sedíme spolu s Kubou v kanceláři v Prostějově a hodnotíme turnaj. Najednou mu přišla na WhatsApp zpráva z neznámého čísla – video, na němž nás Novak se svým štábem zve do Bělehradu.
Jak jste přišli na Džábirovou? Ve při o příjmení se střetly tradice a moderna |
Neříkali jste si, že jde o podvrh?
Napadlo mě to. Samozřejmě jsme byli vykulení. Ale viděli jsme Novaka ve fitku obklopeného členy týmu. Nemohl to být „fake“.
Všiml si Jakuba úplně sám?
Dragan Vujovič má blízko k muži, který je pro Novaka součástí širší rodiny. Zřejmě mu přeposlal přepis Kubovy tiskovky, když v Austrálii vyprávěl, že je Novak jeho vzorem. Nole se zajímá o tenisové dění, včetně mladších ročníků. Ačkoliv stále dobývá grandslamové trofeje, chce informace a kontakty s ostatními sdílet. Viděl klučinu, který k němu vzhlíží a který v Austrálii ukázal srdce bojovníka. A na základě toho mu poslal video.
Tomáš Josefus
Jaký je Jakub v soukromí?
Jsme spolu skoro pořád, dokonce i v hotelových pokojích. Kuba je pohodář, nemá výkyvy nálad, což mu dodává elán do přípravy i zápasů.
O čem se bavíte?
Třeba o basketbalu, jehož je Kuba fanouškem. Sledujeme taky další sporty, diskutujeme o událostech ve světě, protože je inteligentní kluk. Navštěvuje mě u nás doma, zná se s mým rok a půl starým synem Nicolasem. Vždycky se ptá, jak se mu daří. Máme silný vztah.
Je pravda, že ho vozíte i na kondiční prověrky do Německa?
Ano. Do Bochumi za profesorem Alexandrem Ferrautim. Špičkového odborníka jsme poznali, když navštívil prostějovský klub, kde pokřtil knihu a představil koncept specifického testování. Teď nám na US Open posílal gratulace. Poprvé jsme za ním vyrazili předloni a od té doby se jednou za čtvrt roku vracíme na denní či dvoudenní testy, které od A do Z odkryjí Kubovy přednosti i nedostatky.
Fanfarónská věštba. Jak Horáček v holčičce odhalil wimbledonskou šampionku |
Co jste vyčetli z výsledků?
Ve třetině měřitelných parametrů se šestnáctiletý Jakub umístil mezi deseti či dvaceti procenty nejhoršími tenisty svého ročníku, které tam zkoumali. Na první pohled něco takového neodhalíte, kdekdo by nevěřil. Ale my jsme to dostali černé na bílém a věděli, kde musíme fyzickou přípravu vyztužit.
Už se zvedá ode dna?
Zvedá! Na meziročním srovnání v pavučinovém grafu krásně vidíme, jaké dělá pokroky. Nemůžete z kluka v omezené době vytvořit kondičního supermana. Ale třeba za osmnáct měsíců už se dá udělat kus práce. Jen musíte vědět opravdu přesně, na čem chce makat.
Bez pečlivého skládání střípků na ATP Tour neprorazíte?
Ne. Někomu zvenčí může náš přístup připadat přehnaný. Když jsem se s Kubou do některých věcí pouštěl, slyšel jsem, že s ním zacházím jako s Rogerem Federerem. Já se jen pousmál. V duchu si říkám: Pokud chcete někoho podobného vychovat, musíte dělat na všech drobnostech. Jinak v aktuální konkurenci nemáte šanci.
Povězte ještě: Jak si vlastně Jakub pochroumal nohu?
On utrpěl dokonce tři zlomeniny během roku a půl, což pro mysl mladého sportovce není vůbec nic jednoduchého. Jednou se při tréninku v Prostějově při skluzu nešťastně zabořil do antuky, která ho dál nepustila. Další úrazy přišly na kole, na němž jezdí na kurty, a na koloběžce, což byla klukovina.
Takže i návraty po zranění už si nacvičil... Cílíte na grandslamové tituly a číslo 1 na světě?
Ano. Na tenisový vrchol, stejně jako na nějakou horu se můžete dostat různými způsoby. Ale naše cesta je podle mě ta nejefektivnější. Myslím, že díky ní už teď Kuba sklízí dílčí úspěchy. Skládá k sobě potřebné dílky. Kondice, výživa, taktika, psychická příprava...
Držíte směr i tempo?
Dá se říct, že ano. I tenisový vzestup je číselně zmapován. Americká federace vede dlouhodobou statistiku, kam se kluci v daném věku posouvají, kolik zápasů zvládají, jakou v nich mají bilanci. Všechny tyhle informace takzvaně leží na stole a záleží na tom, jestli je chcete a umíte využít.
Dá se Jakub, co se týče stylu, přirovnat k některé z hvězd?
Nemám rad násilná srovnání. Ale pokud jde o jeho herní přednosti, jednoznačně zmíním servis a return. Razantní zahájení je klíčové. Třeba na betonu tvoří bleskové přestřelky do čtyř úderů 65 procent všech výměn. Takové ty „hot shots“ se objevují v sestřizích, ale o výsledcích zpravidla nerozhodují. Proto je účinnější se zaměřit na první dva tři údery. A také nečekat, až se soupeř vyháže, ale přinutit ho k chybám.
Dáváte pozor, aby se Jakubův vzestup nezarazil?
Při budování kariéry nejde o nějaké čáry máry nebo tajnosti. Všechno musíte dělat správně. Každému aspektu je třeba se věnovat aspoň průměrně, jinak ztrácíte. Dbáme na pravidla pro co nejrychlejší aklimatizaci po přeletu přes několik časových pásem. Využíváme aplikaci na sledování srdeční frekvence.
Proč?
Díky ní denně víme, jak je na tom Kubův organismus. Všem ji doporučuju proti přetížení. Když se mě někdo ptá na tréninkové dávky, vždy záleží na tom, v jakém období sezony se nacházíme a v jakém aktuálním stavu je Jakubovo tělo. Taky během turnajů hodnoty sleduju a můžu podle nich určit objem, čas i intenzitu tréninku. Stejně postupuje kondiční trenér.
Vnímáte i běžná úskalí, která číhají na dospívající sportovce? Zamilování? Návykové látky?
Určitě ano. Ke mně má Kuba určitý respekt a ještě větší chová vůči Draganovi, jemuž je kolem sedmdesáti. Mluví s ním o životě, třeba i o přítelkyních a tak. Kuba si jeho rady pokorně vyslechne a řídí se jimi.
Omezujete mu dobu strávenou s mobilem v ruce?
Nestopuju čas. Ale ano, on ví, co mu neprospívá. Dřív den před mačem hodně hrál na PlayStation. Na rovinu jsme si o tom promluvili a Kuba adekvátně zareagoval.
Jak vše zvládáte finančně?
Leccos si zařídíme sami, ale taky hledáme odborníky v různých oblastech, což stojí peníze. Někdy jde o tisícikoruny, jindy o desetitisíce nebo statisíce. Vždy zvažujeme přidanou hodnotu. Velké poděkování patří Kubovým rodičům, kteří nikdy neřeknou ne.
