Tak blízko finále Davis Cupu... Snad rozhodneme už v deblu, věří Berdych

Poreč (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Bylo už hodně po půlnoci, když Tomáš Berdych konečně dohrál svůj předlouhý zápas. Ve druhém semifinále Davis Cupu porazil Chorvata Marina Čiliče a čeští tenisté se díky tomu dostali do vedení 2:0. "Je mi úplně jedno, že to trvalo takhle do noci. Času na vyspání je dost. Porazit Čiliče na jeho domácím kurtu? To je výborné," pochvaloval si.

Tomáš Berdych slaví zisk druhého bodu proti Chorvatsku v semifinále Davisova poháru | foto: AP

Vedete nad Chorvatskem 2:0. Věřili jste v tak snový úvod?
Bylo by velkohubé říct, že jsme věřili ve vedení 2:0. Ale přiznávám, že s Radkovým vítězstvím proti Karlovičovi jsem počítal. A v tom mém utkání jsem si říkal, že se uvidí. Teď se za to určitě nezlobíme. Snad už v deblu rozhodneme o našem postupu do finále.

Co vy a debl? Nejste na něj příliš unavený?
Když máte v zádech dva body, o únavě nemusíte mluvit. Pokud dostanu šanci, půjdu do toho.

Byl pro váš zápas s Čiličem velkou inspirací předchozí Štěpánkův boj?
Určitě. Radek to odehrál perfektně. Přebojoval to. Porazit hráče, který dá 78 es? To je nesmírně těžké, něco neskutečného. Mě to pořádně nakoplo. Na Čiliče se navíc po Karlovičově porážce navalil o to větší tlak. Podařilo se mi na něho vlítnout, udělal jsem dva rychlé sety. Dát mu 3:0, to by bylo něco v nepořádku, on je velký hráč. Takhle musím být spokojen.

Zažil jste hodně větších vítězství?
Moc ne. V rámci Davis Cupu to musím hodnotit hodně vysoko. Na antuce se necítím nijak extrénmě dobře. Až jsem byl překvapený, že s přechodem z amerického betonu na ni měl větší problémy Marin. Nebo aspoň ze začátku určitě. Já jsem si na té antuce na moment vzpomněl na loňský Davis Cup proti Rusku. Na zápas se Safinem, ve kterém jsem vyhrál první dva sety, abych nakonec prohrál v pěti. Naštěstí jsem to pak rychle vyhnal z hlavy.

Nestrašily vás i jiné vzpomínky na Moskvu? Právě na tamní antuce jste si přivodil dlouhodobé zranění kotníku.
Je pravda, že porečská antuka je taky rozoraná. Nejsem na to zvyklý, ale zavázané mám už pro jistotu oba kotníky. Dávám si na to pozor. Před Moskvou jsem nevěděl, při jakém pohybu by mi tohle zranění hrozilo, teď už to vím. Nebojte, do sobotního deblu si na to dám pozor. A pak? Třeba už to v neděli ani nebude potřeba. (spiklenecky)

Pohled ze Španělska

- Pohled MF DNES

Bylo jen chvíli po famózní Štěpánkově výhře nad Karlovičem. 1:0 pro Česko. Přitáčí se ke mně chorvatský novinářský doyen Neven a říká: "Hotovo. Je po všem. Tohle bylo klíčové. Gratuluju k postupu."

Takhle brzo? Přijde mi to předčasné. Ale ještě než půjdu v noci na sobotu spát, už se Nevenovi v duchu omlouvám. Domácí jednička Čilič totiž záhy potvrzuje, co předtím na tiskovce tak zatvrzele vyvracel. Tlak a fanouškovské očekávání jsou nakonec přece jen silnější než jeho mladičké nervy a Berdych díky tomu zvyšuje na 2:0.

Takže to by bylo. Vlastně jsem obyčejně pesimista, ale teď se přistihuji, že jsem o českém víkendovém triumfu najednou přesvědčen. Je to tisíckrát zrazená fanouškovská pýcha, tisíckrát bolavé zklamání, které pramení z věty: "Tohle už přece nemůžeme prohrát."

Jenže - ať si je to naivní, já jí vážně věřím. Podléhám kouzlu týmu, v němž je vůle, kterou předvedl Štěpánek. Parta, již tmelí jak narozeninový dort pro Berdycha, tak rošťácké shození Dlouhého do bazénu za jeho triumf na US Open. Nezpochybnitelné tenisové umění, jež je možné vyjádřit třeba dvěma ciframi. 4:0. Přesně taková je bilance Štěpánka s Berdychem v daviscupové čtyřhře, která v sobotu může Čechům přisoudit postup do finále.

Věřím, že se tak stane. A že až bude finále Davis Cupu, pošlu Nevenovi ze Španělska pohled: "Ještě jednou díky za tu gratulaci!"