Ještě pár minut před začátkem duelu je sportovní hala poloprázdná a hlediště, oficiálně pro 2600 diváků, se nezaplní ani v průběhu zápasu. Spousta diváků ovšem neustále pendluje mezi sedačkami a chodbami, kde hlavní atrakci představuje importované pivo.
"Tahle kapacita haly je na Davis Cup maximum," předpovídala švédská jednička Magnus Norman. "To je zvláštní. Švédové mají tolik dobrých tenistů, ale jejich zájem o tenis každým rokem klesá," divil se kapitán Jan Kukal. "Když si vzpomenu, že jsem kdysi jako trenér Rakušanů zažil Davis Cup ve vídeňském Prátru pro pětasedmdesát tisíc diváků..."
Bohdan Ulihrach nastupuje do ztemnělé arény za zvuků Vltavy ze Smetanovy Mé vlasti a v záři reflektoru se nesměle uklání. Hlasitě ho vítá, v čele s bubeníkem, tucet českých fanoušků v národních barvách. Na Davis Cup až decentní atmosféru vybičuje teprve Johansson, když srovnává na 1:1.
Švédská lavička je poprvé na nohou, brzy jsou však znovu slyšet Češi. Kukal poposedává v kapitánském křesle, směrem k Ulihrachovi zatíná pěst a také vyskakuje. Vrtí se i osazenstvo české lavičky. "Bohdan není člověk, Bohdan je Bůh," skanduje ke konci český ostrůvek ve švédském moři. A vděčný hrdina k němu vzpíná ruce se vztyčenými palci.
