Štěpánek ve 30 letech uhranul tenisový svět

Chvíli poté, co v neděli skončilo finále tenisového turnaje v Memphisu, předávali pořadatelé pohár šampionovi. Spletli se. Místo vítězného Andy Roddicka jej od nich dostal poražený Radek Štěpánek. Trapný omyl? Vlastně ne. Dá se to omluvit.

Štěpánkovu vítěznou šňůru po amerických turnajích ukončil ve finále v Memphisu až Andy Roddick (vlevo) | foto: Reuters

Český tenista se v posledních měsících dostal do tak báječné formy, že uhranul nejen organizátory memphiského turnaje, ale celý tenisový svět.

"Hraje nejlíp za celou kariéru," uznal Roddick, jenž rodáka z Karviné v neděli porazil 7:5 a 7:5.

Štěpánek zkraje sezony vyhrál turnaj v Brisbane a v San Jose, na poslední akci se dostal do zmíněného finále. Během svého tažení porazil supertalentovaného Richarda Gasqueta, ranaře Fernanda Verdasca, vznětlivého Juana Martina del Potra, v semifinále San Jose i samotného Roddicka.

Roddick po výhře popřál soupeři návrat do desítky

Takové poklony nejsou z úst amerického tenisty Andyho Roddicka příliš časté. "Radkovi přeju, aby se brzy vrátil do první desítky," řekl Američan směrem ke Štěpánkovi. Jen pár minut předtím Čecha v neděli porazil ve finále memphiského turnaje 7:5, 7:5.

Kde se v jeho 30 letech vzala taková fazona? "Myslím, že v tomhle roce poprvé skutečně pochopil, co je zapotřebí k tomu, být jedním z nejlepších," tvrdil jeho kouč Petr Korda. "Vidím v jeho očích hlad po úspěchu. Jak moc se chce předvést. Teď je jen na něm, jak ten parádní vstup do sezony rozvine."

Po Memphisu postoupil na šestnácté místo žebříčku. Myslí výš, chce se vrátit do první desítky, kde už kdysi byl. Není důvod mu nevěřit. Vždyť pokud by v neděli Roddicka porazil, vyrovnal by se Federerovi. Naposledy právě Švýcar v roce 2005 dokázal vyhrát tři turnaje za první dva měsíce ročníku.

"Já Radkovi zatím dávám menší cíle," tvrdí Korda. "Je šestnáctý? Tak se s ním chci dostat na patnácté místo. Teprve až bude patnáctý, tak budeme mluvit o čtrnácté příčce. A tak dál."

Přehnaná skromnost přesto není na místě, Štěpánek se totiž rozjel k fantastické jízdě. V boji s elitními soupeři se opírá o originální trumfy, třeba o svou mazanost.

V tom je výjimečný.

Současný tenis je často něčím na způsob hry robotů s dokonalými údery. Když proti nim nastoupí tenisový kujón jako Štěpánek, bývá díky své pestré a nečitelné hře ve výhodě.

"Jednou si s nimi pinká, jindy jde najednou na síť. Drobí hru, dokáže měnit rytmus," tvrdí bývalý hráč Jiří Hřebec. "To dnešní generaci, sázející na stereotyp, dost vadí. Proti němu jsou ve strašné nejistotě, psychicky je deptá, drtí je." Z tohoto pohledu má Štěpánek ideální hru.
 
Přičtěte k tomu jeho zkušenost a především sebevědomí. I dříve se mu kolikrát dařilo, ale ničila ho nevyrovnanost. Po výtečném výsledku vypadl už v 1. kole.

"Stačil vyzrát," říká Hřebec. "I proti vůbec nejlepším tenistům světa si mnohem víc věří. Na turnajích se už nějakým čtvrtfinále nespokojí. Chce vyhrát."

Jeho psychickému vyzrání podle všeho hodně pomohla spolupráce s šampionem Australian Open 1998 Petrem Kordou.

"Před lety jsem býval pan Nikdo. Jsem moc rád, že mi právě on, bývalá světová dvojka, může předávat své zkušenosti," souhlasí Štěpánek.

Někdejší slavný tenista mu pomáhá už sedm let. Zatímco herně byste těžko hledali dva odlišnější hráče, lidsky si jsou ti dva velmi blízcí. Pozná se to třeba podle podobného smyslu pro humor.

Příklad?

Když spolu trénovali během turnaje v Memphisu, měl Korda na sobě černobíle pruhované triko, jaké nosí hokejoví rozhodčí.

"Vlastně jsem ho měl od Radka půjčené kvůli tomu, že mi bylo v Memphisu po příletu z Floridy zima," říká Korda.

Hned však přidá klasický "štěpánkovský" žert: "A taky jsem mu tím samozřejmě připomínal, kdo je tady šéf."

Trenér Korda: S euforií počkejme

Kdo by čekal, že bude trenér Radka Štěpánka po letošní jízdě svého svěřence v euforii, ten by se mýlil. Petr Korda zůstává v klidu. "Jsem velice spokojený. Ale jestli cítím euforii? To opravdu ne," vysvětluje jednačtyřicetiletý bývalý tenista, který v roce 1998 vyhrál Australian Open.

Proč mluvíte tak opatrně?
Tituly v Brisbane, San Jose, finále v Memphisu. Jasně, to všechno jsou dobré počiny. Ale já se dívám na čtyři turnaje v roce, na čtyři grandslamy. A u nich má Radek v kolonce úspěchy zatím nulu.

Není to k němu příliš kruté?
Kruté? Kdepak. Takový Pavel Nedvěd vám taky neřekne, že chce být s Juventusem druhý nebo třetí. Co Radek teď dokazuje, je skvělé. Ukazuje mu to pozici, na níž by mohl stát. Teď je ovšem důležité prodat jeho formu i na větších turnajích.

Kde se v něm ve třiceti letech vůbec vzala?
Zaprvé v zimní přípravě. Byla tentokrát trošku jiná než obvykle.
Měnili jsme tréninkovou skladbu, stejně tak i raketu. Což jsme mimochodem znovu udělali i před turnajem v San Jose. Stále se snažíme přidávat do fungujícího stroje nové užitečné šroubky.

Prý letos poprvé skutečně pochopil, co je zapotřebí dělat, aby z něj mohl být elitní hráč.
Pomalu to začíná chápat. Možná se to snaží i dělat. V zimě jsem vám říkal, že mě Radek poslouchá tak na čtyřicet procent. Teď tedy přidal dalších dvacet.

Byla to tedy otázka hlavy?
Tenis je takřka jen věcí hlavy. On v přípravě po dlouhé době udělal to, co jsme od něj chtěli. Ale před Radkem je stále dalších 40 týdnů sezony.

Svůj nejlepší tenis hraje až ve třiceti tedy proto, že si nechal poradit?
Tohle je jeden z důvodů. Říkám mu: "Já mám času dost, ty moc ne." Víc tomu teď obětuje a vyplácí se mu to. Pořád má podle mě na mnohem víc. A taky tomu pořád podle mého může víc dát.

To říkáte i teď, po jeho úspěších?
Už když byl kdysi mimo tenisovou mísu, řekl jsem mu, co všechno může dokázat. A co jsem mu tvrdil, se potvrzuje. Takže jestli si o mně teď někdo myslí, že jsem blázen, klidně ho v tom nechám. Já vím své.