Když Alcaraz završil druhou sadu čistou hrou při Djokovičově podání, překypoval nadšením a zápalem pro další boj. Pařížští diváci aplaudovali a s očekáváním vyhlíželi pokračování tenisového velkofilmu.
Jenže mladý Španěl místo vítězného dramatu, ke kterému vyrovnáním stavu setů zavelel, prožil nepříjemný horor.
Djokovič porazil zraněného Alcaraze a v pařížském finále vyzve Ruuda |
„Zklamal jsem sám sebe,“ smutnil po utkání před novináři. „Do zápasu jsem šel výtečně naladěný, fyzicky jsem se cítil skvěle, ale na konci druhého a na začátku třetího setu jsem dostal křeče.“
Příčinu hledal v náročnosti střetnutí. První dvě dějství trvala dohromady přes dvě hodiny, k tomu připočtěte i mentální úskalí v podobě tlaku. Celý tenisový svět sledoval, jestli dvacetiletý vyzývatel dokáže přemoct velikána i na nablýskaném jevišti.
„V semifinále grandslamu máte hodně nervů, a když proti vám stojí Novak, je to ještě horší,“ líčil smutný poražený. „Zápas byl velmi vypjatý, nejdřív jsem začal chytat křeče do ruky, na začátku třetího setu jsem měl křeče v celém těle. Skoro jsem se nemohl hýbat.“
I když se po kurtu jen ploužil, několikrát si vyžádal ošetření, snažil se co nejvíce riskovat prvními údery a bezmocně koukal na členy svého týmu, o skreči nepřemýšlel.
„Styděl bych se a těžko se s tím vyrovnával,“ připustil. „I když jsem cítil, že šanci na obrat mám šanci tak jedno procento.“
Roland Garrospříloha iDNES.cz |
„Zaslouží si respekt, že vydržel až do posledního míče,“ ocenil ho i Djokovič. „S pohybem se očividně trápil, byla to nešťastná situace pro diváky, zápas i nás oba, ale takový je sport.“
Jelikož si Alcaraz vyžádal ošetření akutně za stavu 1:1 ve třetí sadě a nečekal na změnu stran, podle pravidel přišel o game na servisu a Djokovič vedl 2:1.
Srb zase po druhém setu na dlouhé minuty zmizel do šatny, aby se převlékl a zklidnil. Když se vracel, vysloužil si od ochozů dvorce Philippa Chatriera hromové bučení. Stejně tak ho fandové vypískali, když se povzbudil za eso proti nemohoucímu soupeři či příliš okázalým gestem označil stopu míče v autu.
„Nevadí mi to, nestalo se to poprvé, nejspíš ani naposledy. Prostě budu dál vyhrávat,“ glosoval s úsměvem.
V nedělním finále změří síly s Norem Casperem Ruudem. Pokud uspěje, získá rekordní 23. grandslamový pohár. „Právě tohle mě pořád žene, když se ráno vzbudím a přemýšlím o věcech, kterých chci dosáhnout. Jak si asi umíte představit, motivaci mám velkou. Zbývá mi už jen jeden krok, doufám, že se mi podaří dosáhnout na trofej.“
