„Hraju moc dobře, mám odehráno hodně zápasů. Předvádím svůj nejlepší tenis, ale stejně si myslím, že můžu být ještě lepší,“ pravila po čtvrtfinálové výhře nad Kanaďankou Leylah Fernandezovou.
S ní poprvé na Roland Garros ztratila set, předchozí čtyři duely zvládla jednoznačně. A když k tomu připočteme ještě triumf na přípravném turnaji v Maroku, Trevisanová se pyšní sérií deseti výher v řadě.
V úterý proti sedmnácté nasazené Fernandezové ustála i ztrátu druhého dějství, v jehož koncovce neproměnila mečbol.
„Podívala jsem se kolem sebe a zjistila jsem, že jsem na nejdůležitějším kurtu na světě. I když jsem cítila hodně napětí a nervozity, byla jsem šťastná,“ prozradila svůj pozitivní přístup.
Díky němu vydržela i hrůzný loňský rok, v němž na okruhu WTA nasbírala bilanci tří výher a 16 porážek. A to do sezony vstupovala povzbuzena zmíněným čtvrtfinále tehdy podzimního Roland Garros.
Roland Garrospříloha iDNES.cz |
„Poslední rok byl pro mě opravdu náročný. Ale posbírala jsem dost zkušeností, pozitivních i negativních. A letos si od začátku sezony říkám: Jo, Martino, dokážeš to znovu.“
Svého předsevzetí se drží a v Paříži, kterou nazývá svým druhým domovem, znovu exceluje. „Mám moc ráda zdejší kurty, na kterých míče skáčou hodně vysoko, ale zároveň jsou velmi rychlé. A atmosféra je tady neuvěřitelná,“ pochvaluje si.
V bouřlivém prostředí si coby Italka libuje. Gestikuluje, šklebí se v dobrém i zlém, u úderů hlasitě heká a úspěšné výměny zakončuje pokřikem.
„Mám ráda boj, adrenalin a moment, než jdete na kurt, protože tam cítíte hodně energie. Díky tomu si připadáte, že opravdu žijete,“ vysvětluje.
Na 28leté válečnici zkrátka na první pohled poznáte, že si tenis užívá. Zažila totiž i bolestné období mezi léty 2010 a 2013, kdy ho kvůli anorexii nemohla provozovat.
„Nesnášela jsem své svalnaté tělo, tak jsem se přinutila k dietě na pokraji přežití, abych zhubla. Ztratila jsem o všechno veškerý zájem, ve stavu apatie jsem se uzavřela do takového kokonu. Už jsem ani nepoznávala sama sebe. Naštěstí jsem si uvědomila, že takhle nemohu pokračovat,“ vylíčila před dvěma roky v blogu pro The Owl Post.
Její příběh se tehdy dostal do podvědomí v souvislosti s jejím prvním úspěchem na Roland Garros.
„Teď jsem na kurtu šťastná, dělám, co mám ráda. A k tomu mi pomohla i má minulost, kterou už se nechci zaobírat,“ říká letos.
Ve čtvrtek se o postup do finále utká s turnajovou osmnáctkou Gauffovou, kterou vyřadila už během dva roky starého pařížského tažení.
„Ten zápas si moc dobře pamatuju, udělala jsem v něm hodně dvojchyb,“ vzpomíná Američanka na těžko uvěřitelných 19 minel. „Tohle už opakovat nebudu, ale je to záludná levačka, která je na antuce nebezpečná. Myslím, že obě hrajeme uvolněný tenis, takže to bude dobrý souboj.“
Pokud v něm uspěje Trevisanová, bude scházet už jen poslední krok, aby Paříž po čtyřiceti letech znovu měla šampionku s křestním jménem Martina. V roce 1982 slavila na Roland Garros Martina Navrátilová.
Po třicítce už je všechno těžší. Navrátilová nejen o Češkách na Roland Garros |
„A právě podle ní mi mamka určitě dala jméno,“ prozradila Trevisanová. „Ale necítím kvůli němu žádný tlak, mám ho ráda.“
A nyní v Paříži mu dělá čest.