Kvitová dlouho označovala turnaj v Melbourne za svůj druhý nejoblíbenější grandslam. V lednu 2011 na něm postoupila do čtvrtfinále, o rok později těsně podlehla v semifinále Šarapovové.
Jenže pak následovaly dva palčivé krachy. Vyřazení ve 2. kole s Robsonovou a loni dokonce kolaps v úvodním utkání s Thajkou Kumkhumovou.
Při vstupech do největších turnajů čelí prudkým náporům trémy. Po úterním vítězství nad kvalifikantkou Hogenkampovou se jí ulevilo. Ani do dalších partií však rozhodně nepůjde s bezstarostnou lehkostí.
Vyhrála jste. Vracíte se na Australian Open pomalu do pohody?
Doufám. Ale Austrálie a Wimbledon jsou pro mě dva nejhezčí grandslamy, které si nejvíc užívám. Vždycky jsem se tu cítila dobře. V minulých dvou letech jsem tady vypadla dřív, než jsem chtěla. Ale to se stane. To neznamená, že když se mi někde líbí, že tam pokaždé budu hrát dobře. Co už? To je život.
Změnila jste tu něco oproti loňsku?
Jsem jiný člověk než loni. Už to je změna. Co se tady stalo loni, mě posílilo. I proto jsem se pak ve druhém půlroce zvedla.
Jak vám bylo ráno před zápasem?
Ráno bylo ještě jakž takž. Rozehrávka už byla nervní. A pak to čekání v hráčském salonku. Není to nic příjemného. Vzpomněla jsem si, jak v pondělí popadala řada nasazených holek. Snažila jsem se číst knížku, ale moc mi to nešlo.
Přesto jste vletěla na kurt s nesmírnou energií. Až ve druhém setu jste se zadrhla. Proč?
Předpokládám, že za to může hlava.
Lekla jste se, že to jde příliš snadno?
Tak trošku. Opakovala jsem si: Musí to vydržet. Ať to dobře dopadne. Jenže nervozita úplně nezmizela. Najednou jsem se cítila unavená, nohy mi ztěžkly, nemohla jsem se pohnout. Navíc jsem viděla, že soupeřka mi tu výhru nedá zadarmo, že moc nekazí. To všechno se poskládalo. Naštěstí jsem to zvládla.
S turnajem v Sydney jste vyhrála už pátý mač za sebou. Dostáváte se na vlnu?
Pro mě je důležitější, že tady jsem vyhrála poprvé. Minulý týden už se dávno smazal. Sice mi ještě občas někdo pogratuluje, ale jinak je to pryč. Tohle je něco jiného, grandslam je hlavní.
Co s vámi dělá, když rozjedete sérii vítězství?
Nic. To neřeším. Každý týden je nový turnaj.
Nastoupíte do druhého kola s lehčím srdcem než do prvního?
Já bych ráda. Ale zeptejte se mě po něm. První zápas je úplně nejhorší. Ale ten druhý není o moc snadnější. Nepůjdu do něj nějak vysmátá.
Čeká vás Němka Barthelová. To už zdaleka není taková outsiderka jako Hogenkampová. To není pro psychiku polehčující okolnost?
Ani ne. Pokud budu postupovat, zůstanu favoritkou i v dalších kolech. O moc snadnější to nebude.
