Úplný konec si nasazená desítka přivolala svou 43. nevynucenou chybou. Forhendem trefila síť. Oči zabodla do trávy. Stáhla čelenku a pusu prohnula do podkovy.
Na kurtu číslo 2, na němž v létě 2012 podlehla v olympijském čtvrtfinále Marii Kirilenkové, ztroskotala i tentokrát. A zase ji zdolala Ruska.
Cestou do šatny jen letmo mávla divákům a vykročila vstříc neveselému rozjímání nad skomírající kariérou.
Jako poslední ze všech jste v singlech dokončila své druhé utkání. Jak náročný byl tento týden se vším tím čekáním?
Určitě to bylo divné. Cítila jsem se uvězněná ve druhém kole. Byl to zvláštní turnaj, těžko se to popisuje. Několikrát jsem čekala skoro celý den, jestli mě pustí na kurt. Pořád se nervujete a snažíte se soustředit, což bere energii. Ta mi možná na kurtu scházela.
Soupeřka působila jistě a vyrovnaně. Jak byste ohodnotila svou vlastní hru?
Rozhodně jsem hrála líp než včera. Podávala jsem slušně, rozhodlo pár balonů. Bohužel se mi nedařilo zabíjet kratší míče. Hodně jsem jich minula, což mě asi stálo vítězství. Věřila jsem, že to otočím, ale nepovedlo se. V klíčových chvílích ona nechybovala a nutila mě, abych riskovala a chodila si pro body, ale ne vždycky se mi to dařilo. Chybí mi jistota, která vyplývá z vyhraných zápasů.
Pořadatelé vůči vám nebyli nejvlídnější. Vadilo vám, že jste i v sobotu musela čekat? Že vás nenechali hrát první?
Tak o tom nepřemýšlím. Samozřejmě to nebylo příjemné. Mohla jsem mít příznivější rozvrh, ale to už teď nemá smysl řešit.
Čišela z vás touha vyhrát. Rvala jste se. A přesto vás míče neposlouchaly jako dřív. Jaká je ta bezmoc?
Strašná!
Když se ohlédnete za první půlkou roku, v níž jste jen jednou postoupila do semifinále, co vás napadne?
V mém životě se stala spousta věcí. Hodně změn. Musím si na ně zvyknout. Ta rozhodnutí považuju za správná. Vždycky jsem střídala skvělé a horší výsledky. Bohužel teď na ty skvělé nedosahuju. Ale doufám, že se mi to zase brzo povede. Makám, snažím se to zlomit. Jen potřebuju být na kurtu jistější. Rozhodně nekončím s tenisem. Pořád se cítím mladá a chci se vrátit do špičky. Mám velkou motivaci.
Potřebujete, aby si všechno sedlo?
Určitě jo. David Kotyza mě trénoval byla sedm let. S Frantou Čermákem pracuju dva měsíce. Těžko očekávat výsledky za tak krátkou dobu. Snad to půjde. Hlavním cílem je teď pro mě olympiáda. Vždycky ráda hraju za Česko.
Je to váš nejhorší wimbledonský výsledek od roku 2009. Může vás to vybudit k ještě většímu úsilí? Vidíte nějaké rezervy?
Vidím jich hodně. Víme o nich a určitě na nich budeme makat. Musím dál pracovat na agresivní hře, na servisu a returnu. Pohyb jsem za poslední dva roky zlepšila docela dost. Potřebuju taky nahodit hlavu. Když se nedaří, tak jde psychika trošku dolů. Je to začarovaný kruh, ze kterého musím najít cestu ven.
Přidáte ještě v tréninku?
Trénuju víc, než jsem trénovala. Taky to párkrát odneslo zdraví. Potřebujeme najít nějakou rovnováhu, aby ta nálož nebyla kontraproduktivní. Nervově už jsem snad ze všeho uklidněná. Když budu mít na všechno čistou hlavu, tak to snad bude lepší. Vím, že to v sobě někde mám, jenom to zase potřebuju objevit.
