Smiřovala se s tím, že už žádný další zápas neodehraje. Kariéru by měla slušnou i tak: vyhrála v deblu Wimbledon, byla první na žebříčku, získala Fed Cup.
Ale snad i proto by ji mrzelo, kdyby končila smutně. „Čekala jsem, že by 2015 mohl být můj poslední rok. Ale než začal, tak zase skončil, protože poslední turnaj jsem hrála v únoru v Dubaji. Říkala jsem, že jestli to ještě půjde, tak to zkusím,“ líčila.
„Zkusila“ to minulý týden ve Stuttgartu – a došla do semifinále. „Docela slušný,“ usmála se Peschkeová, která v Praze sledovala turnaj WTA.
Jak to s vámi tedy vypadá?
Zase dobře. Po víc než roce jsem konečně zdravá. Pořád mě to baví. Myslím, že tady ještě chvilku něco odehraju. Nebo se o to pokusím.
Co vám přesně bylo?
Měla jsem trhlinu v pravém rameni. Nemohla jsem servírovat, to byl největší problém. Nechtěla jsem to nechat operovat, protože rameno je na operace docela špatné a nikdy není stoprocentní pravděpodobnost, že se to opravdu spraví. Tak jsme zkusili jinou techniku, léčbu vlastní plazmou. Proběhla loni v červenci, dopadla úspěšně, trhlina se zacelila a doktor mi dal zelenou, že to můžu zase zkoušet.
Nejstarší hráčky na WTADrakeová (Kan.) 45 let, 38 dnů |
Ve Stuttgartu jste nastoupila s Annou-Lenou Grönefeldovou. Jste domluvené i dál?
Nejsme. Ona pořád hraje s Coco Vandewegheovou, to by se s ní musela rozejít. Jsem domluvená na Madrid s Bárou Strýcovou, pak se uvidí. V sezoně je těžší najít solidní deblovou hráčku, už jsou fakticky všechny rozpárované. Možná budu hrát s nějakou singlistkou, uvidíme.
Jaký byl rok bez tenisu?
Odpočinula jsem si mentálně od cestování. Od všeho, co se s tím spojuje. Pořídili jsme si pejska. Rasa labradoodle, není v Česku moc známá. Je to holčička, jsme s ní strašně spokojeni.
Co jste dělala?
Šla jsem na svatbu kamarádky, stihla tátovy sedmdesátiny v Praze. Taky jsem se udržovala v kondici, dělala jiné sporty, třeba jezdila na bruslích, na kole, chodila běhat se psem... Jo, hezké to bylo. Příjemný čas, trochu změna.
Chtělo se vám ještě zpátky?
Hrozně! Teď už mě nikdo nemusel na kurt nutit. Když to člověk nemá a vypadne z hraní, tak potom zase dostane slinu. Byla jsem se třeba podívat na US Open s Thorstenem (manžel) – a když jsme pak ve druhém týdnu narazili na nějaké volné kurty, hrozně mě svrběla ruka, viděla jsem se na kurtu. Teď jsem zpět, jako skoro nejstarší hráčka na okruhu, to je docela sranda.
Jste na to hrdá?
Svým způsobem ano. Vidím, že jsem v dobrém rozpoložení a kondici. A že jsem s holkama schopná bojovat.
Co si od návratu k zápasům slibujete? Chcete si hlavně zase užívat, že můžete hrát?
Totálně. Šla jsem z nuly na 311. místo žebříčku, to je po jednom turnaji docela super. Tak to může jít dál.
Dáváte si cíle?
Ne, vůbec ne. To už je dávno za mnou. Baví mě to a každý vyhraný zápas mi dodá sebevědomí. Mám chráněný žebříček na osm turnajů, šest plus dva grandslamy. Pojedu do Madridu, pak snad Řím a Paříž, pokud někoho seženu.
Lákal by vás Fed Cup?
S ním jsem se už rozloučila. A vidím, že holkám se daří.
Jak dlouho chcete ještě hrát?
Nedala jsem si cíl, ale vím, že cílová rovinka už se blíží.
