Rumunku Ruseovou v úterním prvním kole US Open odklidila z cesty bez okolků a větších zakolísání. Při výsledku 6:1, 6:4 vypálila jedenáct es. Její nejrychlejší podání svištělo rychlostí skoro 188 kilometrů za hodinu.
Nedbala na nelichotivé skóre z minulých deseti mačů - 2:8. Na oblíbeném podniku, na němž se už pětkrát podívala nejméně do čtvrtfinále, vykročila vstříc veselejší budoucnosti.
Strýcová se rozloučila se singlovou kariérou, čtyři Češky pokračují dál |
„Jsem stále nasazená, takže můj los v úvodu není tak brutální jako na jiných turnajích,“ řekla českým reportérům na Flushing Meadows.
„Měla jsem přijatelnější soupeřku než v Paříži a na Wimbledonu. Takže fajn start. Výkon byl docela sebevědomý na to, že jsem toho v poslední době moc nevyhrála.“
Zabírá na vás kouzlo US Open?
Cítím se tu docela dobře. Věřím, že se právě tady může leccos otočit. Jsem teprve ve druhém kole, nechci z toho dělat bůhvíco, ale zdejší prostředí mi sedí.
Podle čeho jste po propuštění Saschi Bajina vybírala trenéry?
Já jich vystřídala tolik, že už nemám skoro na výběr. (směje se) Michala Fraňka znám z naší akademie. Strávila jsem s ním tréninkový týden ve Španělsku, než jsem odletěla do Ameriky. Jeho přístup mi přišel sympatický. K němu jsem přidala Carlose Martineze z Kolumbie. Výborný člověk a kouč. Působí pozitivně. Chci si udržet mezinárodní složení týmu. Když je v něm moc Čechů, není to úplně ono.
Carlos je prvním koučem, který je mladší než vy?
On je mladší, jo? Ty jo, to ani nevím. Kolik mu je? Třicet, co?
Hrdlička líčí, proč má Plíšková kouče z Říčan i Bogoty a kondičáka od Alcaraze |
Ano. Je osvěžující mít kolem sebe nový tým, dva chlapy?
Jo, dvě ženské už jsem měla. (směje se) Zvládám to docela dobře. Jsem spokojená. Celou kariéru trenéry točím, takže z výměny nedělám drama. Pár věcí teď běží jinak. Jsem v klidu. Věřím, že přijdou i výsledky. Když ne letos, tak příští rok. Jsem strašně pozitivní, co?
Proč ne? V Montrealu jste na Šwiatekovou spustila dost ostrou palbu. Navzdory porážce váš projev vypadal tak nějak odvázaně.
No, se Saschou jsem upadala do pasivnějšího stylu. Teď mě trenéři tlačí k větší agresivitě - i za cenu nějakých chyb. Proti Ize jsem měla nějaké šance, ačkoliv ona je pro mě asi nejhorší soupeřka. Proti Ostapenkové v Cincinnati jsem mohla vyhrát, takže si myslím, že jsem na dobré cestě.
Našeptáváte si, že se ta dřina musí jednou projevit?
V tenise spravedlnost neexistuje. Takže se k ní neupínám. Dřív mě napadalo, že se tvrdá práce někde promítne, ale tyhle úvahy jsem opustila. Buď nějaký úspěch přijde, nebo ne. Nemá cenu nad tím mudrovat. Většinou se mi začne dařit, když od sebe nic moc nečekám. Nechávám to plynout a žiju ze dne na den.
A co od sebe čekáte teď?
Nic! (směje se) Vlastně jsem vám zalhala. Vím, co umím. Takže snad jenom s výjimkou zápasu se Šwiatekovou nejdu na kurt s tím, že můžu leda tak překvapit. Skoro vždycky můžu vyhrát. Ale co se týče cílů, snažím se držet při zemi.
Kde berete chuť dál makat navzdory zklamání z porážek?
Vždycky si vezmu pár dní volna. Špatné pocity vyprchají. Prohra na Wimblasu (s kvalifikantkou Stevanovičovou) byla blbá. Ale strávila jsem nějaký čas s rodinou. Existuje i jiný život než tenisový, takže se dá zapomenout.
US Open 2023příloha iDNES.cz |
Nastala chvíle, kdy se o vás pokoušelo nutkání s raketou nadobro seknout?
Ještě ne! Prostě chci hrát dál. I když se někdy musím do tréninku nutit, věřím si. Podívejte se na Murrayho nebo Wawrinku. Mají grandslamové tituly, jsou na žebříčku kolem čtyřicítky, padesátky. Tenis je baví, stejně jako mě. S věkem porážky nesu hůř, ale obvykle mi stačí jeden den, abych se oklepala.
Toužíte dál po nějaké prestižní trofeji?
Určitě ano. Tenis je tak otevřený, že spousta holek může v podstatě z nuly vyhrát. Sedne vám týden... Podívejte se na Markétu Vondroušovou. Od ní na grandslamech nikdy nikdo nic nečekal. A už vůbec ne na trávě. Přijde mi, že čím míň tlaku cítíme, tím líp hrajeme. Všechno je možné. A já tenis pořád umím, jen tak ho nezapomenu. Akorát potřebuju načasovat formu a dostat se trochu do pohody. Ne že bych se teď koncentrovala jenom na tituly, ale beru je jako motivaci. A vůbec, mě tenis pořád baví a zatím ještě nechci sedět doma.
