Pro hráčky, které se drápou vzhůru elitní stovkou, je každá grandslamová výhra požehnáním. Obnáší vysoké prémie, zařídí možnost zahrát si další těžký duel, zprostředkovává neocenitelné zkušenosti.
Dvaadvacetiletá Muchová si pro druhý pařížský úspěch šla s drajvem i s tenisovou pestrostí sobě vlastní. Jenže jí to vydrželo jen v úvodní sadě.
Zpravodajstvíz pátého dne Roland Garros |
„Prohrála jsem prakticky vyhraný zápas,“ štvalo ji po výsledku 6:1, 3:6, 4:6. „Měla jsem to dotáhnout ve dvou setech. Spíš než její větší zkušenosti rozhodla taková moje blbost. Soupeřka na začátku vlastně neměla šanci, potom jako bych se nechala uspat. Jako bych nebyla na kurtu.“
V její osmině pavouka přitom zůstávají ve hře rozhodně hratelné sokyně: teenagerka Anisimovová, Ruska Alexandrovová, španělská kvalifikantka Bolsovová.
„Myslím, že jsem tady v Paříži mohla dojít daleko,“ souhlasí Muchová. „Poslední dobou se mi nic podobného nestalo a doufám, že ani dlouho nestane. Ale už je to minulost.“
Nedávná finalistka turnaje v Praze baví pestrým tenisem, díky lepšícímu se rankingu na Roland Garros nemusela hrát kvalifikaci. Téměř žádný vzestup ale nebývá bez zaškobrtnutí.
„Jasně, všechno je zkušenost. Tohle ovšem radši hodím za hlavu,“ mazala pomalu z paměti svůj výpadek proti Beguové. Ale že by ji snad semlela velikost grandslamu, odmítala: „Myslím, že se to mohlo stát kdekoliv. Bohužel se to stalo dnes a v takovém zápase.“
Výhodou tenisového kolotoče je, že po porážkách obratem přicházejí nové šance. Nyní v travnaté části sezony, vždyť Muchová už příští sobotu zahajuje kvalifikaci na turnaji v Hertogenboschi.
„Moc jsem toho ještě na trávě neodehrála, ale baví mě, těším se,“ říká. „Ráda hraju servis-volej, a to je na trávě super. Je to sice trochu jiný pohyb a občas spadnu, ale na trávě to tolik nebolí.“
Rozhodně ne tak jako promarněná možnost na postup v Paříži.
