Menšík dosud ve Valencii odehrál dvě čtyřhry, v nichž se podílel na triumfech nad Španělskem a Koreou 3:0. I vzhledem k tomu, že Češi i Srbové měli před vzájemným utkáním jistou účast ve čtvrtfinále, dostal od kapitána Jaroslava Navrátila důvěru i pro dvouhru.
A příležitost zužitkoval bravurně.
Cítil jste vůbec trému?
Ano, ale ne tolik před zápasem, protože už jsme věděli, že postupujeme. Nervozitka přišla až na kurtu. Když jsem se chystal servírovat, tak jsem si říkal: „Jo, je to tady, hraju svůj první zápas za Česko, jdeme na to.“
Češi v Davis Cupu zaskočili i Srby. Na Djokoviče vyzráli v deblu, zazářil Menšík |
Přesto jste působil naprosto klidně.
Nevím, jestli je nervozita vidět na tom, jak hraju, ale sám na sobě poznám, že se na kurtu necítím tak komfortně. Mám jinou řeč těla a běžné věci dělám jinak než obvykle. Ale trvalo to jen první dva tři gamy, pak už to ze mě opadlo a byl jsem to zase já.
Zářil jste hlavně na servisu. Nasázel jste jedenáct es, nečelil jedinému brejkbolu, po podání jste přišel dohromady o pět míčů.
Takovým statistikám pomáhá zdejší povrch, který je obrovský svišťák. Do servisu dávám rány a esa a vysoký počet vyhraných bodů po prvním servisu jsou tady obrovská pomoc. Tím, jak jsem dobře podával a returnoval, jsem ho úplně zdeptal a nepustil do rytmu. On rád hituje od základní čáry, ale k tomu se ani nedostal.
Duel trval jen 53 minut, byl vaším nejrychlejším?
Takové číslo není úplně vídané, ale znovu opakuju, že k tomu hodně přispívá zdejší povrch. Kdybychom hráli na pomalé antuce, tak máme výměny a zápas vypadá jinak. Ale tady jsme do toho oba hodně chodili, takže záleželo hlavně na chybách, winnerech a přímých bodech.
Jak si ceníte vítězství nad 52. hráčem světového žebříčku?
Je to nejvýše postavený hráč, kterého jsem zatím porazil. Ale bylo vidět, že se hledal. Když jsem měl v zádech set a brejk, byl jsem v transu a zápas jsem si užíval. On pak zkoušel všechno, třeba na returny si stoupal úplně nesmyslně. Viděl jsem, že si zoufá a že ho mám na lopatě.
Průběh ze srbské lavičky sledoval i váš kamarád Novak Djokovič. Stíhal jste na to myslet?
Jen na začáteční ceremonii, kdy jsme si plácali, to byl trošku zajímavý pocit. Jinak musím říct, že přímo na kurtu jsem to ani nevnímal. Hráli jsme proti jeho týmu, takže jsem samozřejmě fandil Česku, ale jsem rád, že tady je a že se s ním můžu pobavit a vidět.
Naopak atmosféru slušně zaplněné haly jste cítit musel.
Byla to hned první věc, o které jsme se všichni bavili. Dělali jsme si srandu, že 90 procent lidí se přišlo podívat na Djokoviče, jak sedí na lavičce (Srb nakonec nastoupil do čtyřhry). Ale ne, hrát před takovým publikem bylo skvělé. Před dvěma týdny jsem si to vyzkoušel s Taylorem Fritzem na kurtu Louise Armstronga, kde bylo ještě víc diváků. Myslím, že už jsem si na to zvyknul, cítil jsem se komfortněji.
A jaké dojmy máte teď po zápase?
Skvělé, jsem moc rád, že jsem při singlové premiéře v Davis Cupu zvítězil. Je super mít podporu celého týmu, není to jako na turnaji, kde hrajete sám za sebe a máte na místě jenom trenéra nebo rodiče.
Co vás čeká po Davis Cupu?
Týden volna, potrénuju doma. Pak pojedu na dva challengery do Francie. A jestli všechno půjde dobře, budu hrát turnaj ATP ve Stockholmu. Na osmdesát procent mi vyjde buď kvalifikace, nebo hlavní soutěž.
