„Pokud by mi pořadatelé domácího šampionátu nevyšli vstříc, nebyl bych schopný obojí stíhat,“ připomněl devatenáctiletý Bartoň minulý pořádně našlapaný týden.
V Ostravě se stal mistrem republiky a zároveň na turnaji kategorie Futures v Bialsko-Biale podlehl ve finále Argentinci Juanu Buatistovi Torresovi 4:6, 5:7.
Tvrdí, že finálové duely si užívá. „Spíše mě uvolňují, než stresují. Zato pokud jde o zápasy prvních kol, vnitřně se s nimi peru, protože soupeře ještě tolik neznám.“
V Polsku z pěti zápasů vyhrál čtyři, přičemž ztratil jen tři sety. V Ostravě v pěti utkáních nepustil ani jednu sadu. Navíc triumfoval ve čtyřhře s Michalem Lušovským.
Bartoň si mezi Ostravou a Bielsko Bialou vyjezdil mistrovský titul |
Bartoň se pro náročný program rozhodl, aby co nejvíce hrál. „Měl jsem několik špatných turnajů, chyběly mi zápasy,“ připomněl úvod sezony, kdy se probíjel z kvalifikace a většinou nepřešel přes druhé kolo hlavní soutěže.
Nakopl se v německém Kamenu, kde začátkem července ve finále podlehl Rusu Svjatoslavovi Gulinovi 6:2, 4:6, 2:6.
„Teď jsem byl rád, že mohu souběžně hrát na dvou místech, ale jednoduché to nebylo. Najezdil jsem se docela dost.“
Přejíždění z jednoho turnaje na druhý mu zabralo zhruba hodinu. Nyní je doma v Praze. No, doma... Má tam byt, jelikož je hráčem Sparty Praha. Za svůj domov ale považuje Kopřivnici, kde má rodinu a kde s tenisem začínal, než jako mimořádně talentované dítě zamířil do Prostějova.
Ostatně pochvaluje si, když může hrát v Ostravě, kde letos startoval i na challengeru Ostra Group Open. „Mám to třicet minut za barákem... Je pro mě krásné jezdit na turnaj do Ostravy, je to kousek. Mám sice byt v Praze, ale když mohu, rád se vracím tady k nám.“
Váží si toho, že se jako dítě dostal do vyhlášeného střediska v Prostějově. „Ale potřeboval jsem změnu, něco nového, protože už jsem cítil, že herně stojím,“ vysvětlil přechod do Sparty. „Tam jsem rok a půl a stoupám nahoru.“
Prospívá mu i spolupráce s trenérem Ctislavem Dosedělem, někdejším daviscupovým reprezentantem.
Na začátku roku se pohyboval kolem 700. místa na žebříčku ATP. Nyní je 573.
„Tuto sezonu bych si přál končit třeba na tři sta padesátém nebo čtyřstém místě. To by bylo pěkné. Musím být ale idealista, protože začátek roku nebyl nejlepší. Teď už jsem v plné formě. Jen mi chybějí zápasy. Takže pokud budu letos čtyřstý, příští rok se budu chtít dostat na příčky, abych atakoval kvalifikace grandslamů.“
To mu zaručí posun přibližně k dvoustému místu světového žebříčku. „Samozřejmě že jednou bych rád byl i do desítky. Zatím v to mohu aspoň doufat,“ usmál se.
Titul! Hynek Bartoň se raduje ze svého prvního mistrovského titulu ve dvouhře.
Loňský vítěz Pardubické juniorky se letos prvním rokem pokouší prorazit mezi dospělými.
Jaké to je?
„Muži nekazí, mají neuvěřitelně vyrovnané výkony, jsou silnější, vyhranější. A musejí být psychicky hodně odolní.“
Když má Bartoň přiznat své silné stránky i slabiny, má jasno – emoce. „Umím si jimi pomoct, ale zároveň mě dokážou i srážet.“
Jaroslav Pospíšil, který s Bartoněm prohrál ve finále mistrovství republiky a už se více věnuje trénování než aktivnímu hraní, zná mladíka ještě z Prostějova. Podotkl, že udělal velký pokrok. „Je na něm vidět i to, že se mu už daří hru ustálit, protože jako mladší pálil míčky s prominutím po plotech,“ řekl Pospíšil.
