"Je to skvělý hráč. Ale věřím, že pokud předvedu svoji hru, můžu ho porazit," věří si čtyřiadvacetiletý rodák z Rigy. Čtyřikrát sice s levorukým Španělem prohrál, jenže sebevědomí - to Ernestsi Gulbisovi mu nikdy nechybělo.
Talent také ne, v pravačce má mimořádný cit. Ze servisu dokáže soupeře zasypat dělovými ránami. Loni v prvním kole Wimbledonu zdecimoval Tomáše Berdycha, turnajové šestce tehdy nasázel třicet es... (Podrobnosti o tomto utkání zde.)
Tak v čem tkví jeho problém? V konzistenci. Výkony lotyšského tenisty, jenž dostal jméno po spisovateli Ernestu Hemingwayovi, jsou jako na houpačce. Skvělé zápasy střídá s propady.
V roce 2008 hrál ve čtvrtfinále Roland Garros, o tři roky později figuroval na 21. místě světového žebříčku. Letošní sezonu ale začal na 136. pozici... "Když jsem viděl, kdo všechno je přede mnou, byl jsem opravdu naštvaný. Některé hráče ani neznám. A někteří - sorry - ani tenis neumí."
Krizi řešil rezolutně. Neodjel na Australian Open, připravoval se v Evropě. Ale dlouho čekal na zlom.
Světlá chvilka přišla v Delray Beach - na turnaji, který v roce 2010 vyhrál, nastoupil do kvalifikace a v následujících osmi duelech nenašel přemožitele. Do sbírky přidal třetí turnajový titul.
V Indian Wells s přehledem zvládl dva zápasy v kvalifikaci i další tři v hlavní soutěži. Poprvé od loňského Wimbledonu porazil hráče top 10 (Tipsareviče ve 2. kole). A po výhře nad Italem Andreasem Seppim vyhlíží Nadala.
"Tohle je moje třetí šance. Nebo čtvrtá," vypráví momentálně 67. tenista žebříčku ATP rozverně o své kariéře, plné vzestupů a pádů. "Ale doufám, že poslední. Že to tentokrát zvládnu. Co jsem dosáhl, jsem pak vždycky zničil. Teď chci víc."
Netají, že ho příliš nebaví tréninky. Peníze pro syna úspěšného lotyšského podnikatele také nejsou bůhvíjakou motivací. Láká ho však opojný pocit vítězství . "Nadělal jsem snad všechny možné chyby, které lze. Ale poučil jsem se."
