Monstrum?
Svým způsobem. Ztratím jediný set a už se povídá, že hraju špatně. Vlastně si myslím, že jsem v Austrálii nehrál tak mizerně. I semifinále je přece dobré.
Je těžké se vyrovnat s tím, když od vás lidé očekávají jen výhru?
Prošel jsem si tím hlavně loni kolem Indian Wells, když jsem měl nějakých 40 výher v řadě a lidé se mě pořád ptali na Vilasův rekord. Není to snadné. Vždycky proti vám stojí někdo s formou, někdo z první desítky. Ale protože to znám už delší dobu, nemůžu říct, že bych cítil nějaký zvláštní tlak zrovna v semifinále s Djokovičem.
Co tedy rozhodlo?
Byl to těžký zápas. Jako vždycky s Novakem: chvíli nahoře, chvíli dole. On tentokrát dokázal proměnit ty důležitější údery. Když to nejvíc potřeboval, skvěle servíroval.
A vy?
Není pochyb, že už jsem v životě hrál líp. Nepodával jsem jako jindy. Novak mi toho moc nepovolil.
Jak vás ovlivnila nemoc, která na vás sedla před turnajem?
Před grandslamem jsem byl nemocný poprvé. Snad to hrálo jistou roli. Třeba to ovlivnilo pohyb po kurtu, nevím. Každopádně jsem se v Melbourne necítil tak rychlý jako obvykle. Přestože jsem při předsezonní přípravě nemohl dřít víc. Teď už je to jedno. Navíc nechci prohru na nic shazovat. Novak hrál výborně.
|
Jeho éra nekončí Jako kdyby kněz při mši řekl: "Bůh není." Tak na první poslech zní zpráva z Australian Open, že Roger Federer vypadl UŽ v semifinále. Tak jako po každé noci svítá, tak se přece při grandslamech kromě Roland Garros čeká od fenomenálního Švýcara triumf. Přesto porážka s Djokovičem neznačí konec jeho éry. Spíš konec nepřirozeného stavu, kdy mu na grandslamu konkuroval nanejvýš Nadal. Bylo zřejmé, že mu musí dorůst jiný zdatný soupeř. Bylo pravděpodobné, že to bude právě Djokovič. Otázka nezněla "zda", ale "kdy". Roger je pořád výjimečný. Ale nadpozemská dominance, která mu patřila v minulosti, vyžaduje víc. Zdraví, které ho celou kariéru drželo (ale před Open měl problémy, kvůli kterým týden netrénoval). Chladnou hlavu (i o ní by se dalo v Austrálii pochybovat). Povrch, který mu stoprocentně sedí (což není případ melbournského Plexicushionu). A také soupeře, kteří uvnitř pochybují, zda je Federera vůbec možné porazit. Tohle platilo dřív, teď už ne. Hráči jako Djokovič jdou na kurt s větou "Porazím ho". A protože na to herně mají, mohou to dokázat. Končí mýtus o hráči, který – když o něco jde – je neporazitelný. Nekončí Federerova éra. Dál bude jedničkou. Jen na jeho vítězství už nebude kurz 1,1 bez ohledu na soupeře. Lukáš Hron, tenisový reportér MF DNES |
