Dvoumetrový tenista s mírou talentu odpovídající centimetrům však zjistil, že realita je komplikovanější. Že úspěchy nepřicházejí jen tak.
„U nás v Rusku se říká: Kdo neriskuje, nepije šampaňské. A já si ho dnes můžu dát,“ pronesl spokojeně o víkendu v Cincinnati.
Jeho risk spočíval v tom, že se vzdal nenáročného stylu tenisového života, začal investovat do stravy a do regenerace.
Vida, kam ho to dovedlo – poté, co získal svůj premiérový titul na turnaji Masters 1000, je už pátý na světě. A hlavně letos posbíral 44 výher, nejvíc ze všech. V tomto směru převyšuje i svatou trojici Nadal (41), Federer (39), Djokovič (38).
„Představoval jsem si, že když vyhraju takovou akci, padnu na záda na kurt a pak budu skákat jako blázen. Místo toho jsem byl tak unavený, že jsem si jen oddechl: Wow. Je hotovo,“ usmál se.
Zato protivníci se nesmějí, neboť svérázný Rus má před blížícím se US Open – poslední grandslam roku začíná v pondělí – mimořádnou formu. V Montrealu prohrál až ve finále, v Cincinnati zvítězil. A nejlepší na tom je, že konkurenti nenacházejí protitahy.
„Je extrémně konzistentní. Abych byl přesný, je to jako hrát proti zdi,“ líčí David Goffin a Stefanos Tsitsipas přidává: „Hraje opravdu zvláštně, což berte jako poklonu. Donutí vás kazit, aniž byste pochopili, proč se tak stalo.“
Nebeská hudba pro Medveděvovy uši. Místo dělového podání sází na ploché a nízké údery, soupeři pak returnují z nezvyklých úhlů. „Ano, o tohle se snažím,“ culí se. „Když hrajete proti Nadalovi, taky sice víte, co byste měli dělat, kde jsou jeho slabá místa – a pak vám dá 6:3, 6:0. Já zase chci soupeře dostávat do situací, v nichž si neví rady. Tohle je cesta.“
Ještě loni byl na začátku roku až 84. hráčem žebříčku, od té doby posbíral pět turnajových triumfů.
Občas to s ním je pořád ještě složité, což nejlépe pro web ATP popisuje Medveděvův kouč Gilles Cervara. Vede ho už pět let, a tak spolu absolvovali proměnu bohatýrské juniorské hvězdičky na současnou mašinu na vítězství. Do týmu postupně implementovali odborníka na výživu i mentálního kouče.
Ruský tenista Daniil Medveděv s trofejí pro vítěze turnaje v Cincinnati.
„Někdy je to jako starat se o umělce,“ přibližuje Cervara. Občas se mu prý stane, že v hráčské jídelně najde společný stůl a začne obědvat, ale za chvíli zjistí, že Rus se prostě usadil někde jinde, skrytý ve svém vlastním světě: „Někdy mu pošlu fotku, aby si to uvědomil, jindy ho nechám být. Bývá složité ho pokaždé pochopit.“
Daniil MedvěděvČísla a zajímavosti
|
Podobné historky teď snáší rád, vždyť Medveděv je konečně premiantem oné tak dlouho vzývané nastupující generace tenisu; Novaka Djokoviče letos porazil už dvakrát za sebou. A je mu jen 23 let, stále se může zlepšovat.
„Vždycky jsem snil ve velkém,“ říká. „Věděl jsem, že mám talent, jen jsem v juniorech byl oproti jiným nulový profesionál. Jakmile jsem začal brát tenis vážněji, bylo mi jasné, že můžu dojít i takto daleko.“
Jen občas si zahřeší. Po turnajích se bez milovaných sladkostí neobejde, hlavně bez gumových medvídků a panna cotty: „Nedat si je, to bych asi skočil z okna!“
Jelikož je čerstvě zapíjí šampaňským, mohly by se už v New Yorku dít hodně zajímavé věci.
