Už jako malinkou ji děda s babičkou přivedli do zdejšího muzea. „Od té doby je pro mě Wimbledon svatyní, tenisovou Mekkou,“ tvrdí Strýcová.
Otec její maminky Jaromír Široký byl diplomat, bydlel kousek od Big Benu a se svou paní přispěl k tomu, že se vnučka Bára „zabouchla“ do bílého sportu.
I díky nim se kurážná BS nyní tuží v All England Clubu. Ve čtvrtek roznesla Ukrajinku Curenkovou 6:1, 6:4 a v pátek narazí ve třetím kole na Němku Görgesovou.
Proti Curenkové parádně podávala, soupeřka vrátila do kurtu jen 51 procent jejích chytře umístěných servisů. Výtečně se pohybovala, držela se taktiky domluvené s trenérem Davidem Kotyzou.
„Hlava mi neujížděla, takže jsem u hry přemýšlela, což je pro mě důležité,“ řekla.
Asi nikdy se po dvorci nebude nosit s božským nadhledem. Postupně však ze vzteklého ptáčete dospívá v zaťatou bojovnici.
„Pořád ještě zuřím,“ tvrdí. „Jsou dny, kdy se neumím ovládnout. Jsem nevrlá a na kurtu nervozní. Už ale dokážu rozpoznat, kdy na mě naštvání jde, a snažím se ho zastavit co nejdřív.“
Strýcová i Siniaková postoupily do třetího kola |
Časem pochopila, že s vyladěným mozkem může dokázat velké věci. Píše si a mluví s mentálním koučem Radkem Šefčíkem. Ovládá různá cvičení, kterými zahání trému nebo návaly zloby.
„Škoda, že jsem s tréninkem psychiky nezačala dřív. Pomáhá mi, když vnímám tenis jako pouhý sport. Jsou přece mnohem, mnohem horší věci než můj ztracený zápas.“
Působí vyrovnaněji. Šetří nespisovnými výrazy. Na jaře se nezhroutila z vleklé série porážek. Kdyby se její dosavadní sezona rozdělila na tři části, skóre by vypadalo zvláštně: 9-3, 0-8, 9-3.
Zejména na grandslamech Strýcová válí. A ze všeho nejvíc by se chtěla předvést na posvátném místě, na které ji prarodiče přivedli už jako holčičku.
