Rvala se jako bojovnice, první set parádně získala a hnala se za každým míčkem. „Tak strašně jsem chtěla, až mi to uškodilo,“ přiznala. Jak je u zarputilé Češky zvykem, pro peprné výrazy nešla daleko. Tasila je po nepovedených míčích, po vítězných se zase hlasitě povzbuzovala. A jásali i nadšení diváci, kteří Strýcovou na pražský turnaj WTA přišli podpořit.
„Jsem ráda, že jich dorazilo tolik,“ těšilo českou tenistku. Ze zklamání z prohraného utkání, ve kterém podlehla Indce Ankitě Rainaové 6:3, 3:6 a 4:6, se přehoupla do radosti a nostalgie. Pořadatelé tenistce TK Sparta Praha chvíli po zápase pustili vzpomínkové video, které připomnělo její největší kariérní úspěchy.
Strýcová si domácí rozlučku v Praze neprotáhla, Macháč uspěl v Liberci |
Jak se vám na něj koukalo se synem v náručí?
Musím říct, že jsem plakala, i když jsem se snažila nebrečet a kousala se do rtů. Během videa na mě šlo hodně emocí, o to víc, když jsem držela syna. Je hezké, že mi připravili takové překvapení. Turnaj v Praze mám moc ráda, je jeden z mých oblíbených. Hraju doma, diváci mi přijdou strašně fajn a je tady skvělá atmosféra. Byla jsem zklamaná, že jsem zápas nevyhrála pro diváky, ale chtěla jsem si ho hlavně užít.
Byla jste nervózní?
Těšila jsem se. Doufala jsem ale, že zahraju trochu líp, což se úplně nepodařilo. Potřebovala bych hrát víc tréninkových zápasů, abych si zvykla, což tak prostě nebylo. I když jsem se snažila do posledního míče, neměla jsem svůj den.
Utkání jste po emoční stránce hodně prožívala.
Hrozně moc. Tak strašně jsem chtěla, až mi to škodilo. Překombinovávala jsem situace, místo toho, abych hrála jednoduše. Přitom na tomhle kurtu, který je pomalý a míče jsou těžké, by taková hra stačila. Cítila jsem, že zápas dám, ale prostě mi proklouzl mezi prsty. Kolik já měla brejkbolů i gamebolů a neproměnila je… Udělala jsem strašně chyb na síti, zkazila spoustu nahraných balónů. To byl největší problém.
Kdy jste cítila, že se duel láme ve váš neprospěch?
Myslím, že utkání ovlivnil začátek druhého setu (prohrávala 1:3). Kdybych se držela, tak si myslím, že bych zápas nějakým způsobem dala. Já jsem ale poté začala dělat strašně chyby. Možná se projevila i nevyrovnanost a zápasová nevyhranost.
Přesto jste statečně bojovala až do posledního míče.
Můžu odejít z kurtu a říct, že jsem utkání neodevzdala. Mohla jsem si nadávat, že hraju příšerně, ale svědomí by mě hlodalo, takže z téhle stránky mám stůl čistý. Nechala jsem tam všechno, i když jsem hrála blbě.
Pomáhali vám na kurtu příznivci?
Drželi mě do posledního balónu, což je skvělý. Jsem ráda, že takové fanoušky máme, chodí na zápasy a podporují nás. I proto jsem chtěla v Praze hrát.
Česko-americký příběh: Jak Knutsonová dřela v baru, aby si splnila tenisový sen |
Už jste vstřebala, že šlo o váš poslední zápas doma?
Je toho ve mně hrozně moc. Jsem moc šťastná, což je možná zvláštní po prohraném zápase. Ale jestli se bavíme o mé kariéře a posledním utkání v Česku, tak takhle sport funguje a někdy to nevyjde. Nebyla jsem na turnaj úplně fyzicky připravená, léčila jsem zranění achilovky a ramene, která mě stále trápí. Jsem ale šťastná, že jsem zažila, co jsem zažila.
Rozlučkové turné však ještě nekončí, za chvíli vás čeká US Open.
V první řadě bych řekla, že nebudu smutná. Naopak si chci užívat posledních pár týdnů a US Open. Budu se muset dát do kupy, vyléčit se a asi 21. srpna odletím do New Yorku.
Zmínila jste, že si nezahrajete čtyřhru s Tchajwankou Sie Šu-wej, která se bude pokoušet o Turnaj mistryň s jinou spoluhráčkou. Kdo bude v Americe vaše deblová parťačka?
Markéta Vondroušová.
Hrály jste spolu někdy?
Australian Open (2019), kde jsme byly v semifinále. Jedna z parťaček tehdy onemocněla nebo byla zraněná, tak jsme se domluvily asi dva dny předem a hrály jsme spolu hrozně dobře. Já se na ni těším. Tvoříme hezký příběh, ona vyhrála Wimbledon v singlu, já v deblu a hrajeme spolu můj poslední turnaj. Jsem za naše spojení vděčná.
Co vám bude na tenise nejvíc chybět?
Asi být v zápasovém boji, ale já si to vynahradím v jiném sportu, třeba v maratonu. Budou mi chybět i diváci tady, bude mi chybět hraní v Česku, bude mi toho chybět spoustu, ale taky spousta věcí ne. Asi se ptáte, proč končím, ale já jsem si tak jistá, že je to správná věc. Bude mi za chvíli 38 let a život není jen o cestování za tenisem. Chci být s malým synem a neutíkat mu na trénink.
Na co budete nejraději vzpomínat?
Bude toho víc. Určitě na letošní Wimbledon, pak na singl a debl ve Wimbledonu 2019, můj první vyhraný turnaj ve dvouhře v Quebeku v roce 2011. Medaile na olympiádě v Riu nebo Fed Cup 2018 proti Američankám, když jsem asi po třech hodinách vyhrála singl.