Ona je letos nejlepší českou tenistkou. On nedávno účinkoval v hojně sledované show Tvoje tvář má známý hlas. Sportovkyně a muzikant jsou spolu téměř dva roky. Ona mu pomáhala učit se písničky světových hvězd, on ji podporuje na nejslavnějším turnaji ve Wimbledonu, přičemž někdy působí poněkud nepatřičně. Nicméně pozvolna se zlepšuje.
Jak David fandí, Barboro?
Barbora Strýcová: Dobře. Výborně!
David Kraus: Akorát v pátek jsem moc nefandil.
BS: Hm, naštval se. Přiznávám, že jsem se na kurtu chovala špatně. Mluvila jsem sprostě, což nemá rád. Ani já ne.
Barbora byla dřív proslulá hubatostí. Vadí vám, když jí ještě nějaká ta vulgarita v žáru bitvy vyklouzne?
DK: Záleží na výrazu. Snesu: „Ty vole. Do prd... Kráva.“ Ale pak jsou slova...
BS: Neříkej je.
DK: No právě, ženská je prostě říkat nemá. Už vůbec ne tady.
Myslíte ve Wimbledonu?
DK: Přesně. Na svatém místě pro tenisty. A když lidi přijdou přímo ke kurtu, mají to jako na zlatém podnose.
BS: Hned mě to zamrzelo. Zrovna se to ve mně vařilo. Cítila jsem, že bych tu holku měla porazit. Nešlo mi to, foukal vítr a já nevěděla, co s ním.
Usměrňuje vás David v něčem?
BS: Do tenisu mi nemluví. To nechci.
DK: O to se ani nesnažím. Hučím do ní akorát kvůli tomu vystupování.
BS: Ale prosím tě!
DK: Loni jsem byl ve Wimbledonu poprvé a uráželo mě, když se má partnerka na kurtu vzteká. Koukám do země. A ona ztrácí hrozně moc energie.
BS: Ty děláš, jako bych v ten pátek vyváděla celý zápas. Byly to dva gamy.
DK: Já myslel, že jsi posunula svůj standard jinam. Ale zase se to objevilo.
BS: Pojďme se pohádat! (směje se)
Vnímáte, co David při utkání dělá?
BS: Jeho hlas se nedá přeslechnout. To především. V zápalu boje vnímám hlavně trenéra, co mi naznačuje a radí. Davida ale periferně sleduju. Jestli třeba odešel na záchod a tak.
Líbí se vám, jak divoce reaguje v důležitých chvílích?
BS: Samozřejmě. Je můj, tak se mi líbí, jak fandí. Třeba při finále Fed Cupu v O2 areně byl vynikající.
DK: Jenom nemám rád, jak tenisti pořád jedou to svoje: „Pojď!“
BS: Promiň, že tě přerušuju... Jak je nesportovec, musela jsem ho leccos naučit. Třeba že se po dvojchybě netleská.
DK: Já dokonce aplaudoval, už když soupeřka zkazila první podání. Křičel jsem: „Jóóó!“ A všichni se ohlíželi.
BS: Naštěstí už něco víme, že? Ale pořád se leccos najde. Napomínám ho třeba, aby mi neříkal: „Bojuj!“ No a v Paříži...
DK: V Paříži jsem na tom obrovském stadionu zařval. Ostatní nic. Divím se, proč diváci nejsou víc akční. A Bára na mě udělala takové gesto: „Hlavně se uklidni!“ Tak jsem se mírnil.
Překvapuje vás tenisové prostředí?
DK: Nikdy jsem nebyl takhle často překvapován. Když jsem přijel na svůj první grandslam na Roland Garros do Paříže, Bára mi představila Andyho Murrayho: „To je Andy.“ A já vůbec nevěděl, o koho jde.
BS: Až loni David identifikoval Rogera Federera. Chodil a říkal: „Toho znám. Jeho fotku mám na krabici od kafe.“
DK: Až po chvíli mě napadlo: „To je Federer, ty blbečku!“ Ještě neumím ty čopy a další speciální slova, co používají. Ale poznávám největší hvězdy. Zpětně jsem si je nastudoval. A musím říct, že mě tenis normálně chytnul.
Vážně? Čím?
DK: Nejde jenom o sport. Úplně mě dojalo, jak tady Jirka Veselý porazil dalšího kluka, se kterým se zná od devíti let (Dominika Thiema). Hráli nádherně, úžasně se chovali v té velké aréně, po zápase se objali, což mě rozbrečelo jako srdceryvný film.
BS: Zkrať to!
Jak se vám zamlouvá Davidův svět?
BS: Jsem málo doma, nechodím skoro vůbec na koncerty. A když náhodou jdu, vidím úplný opak toho, nač jsem zvyklá. Oni žijou zvláštně.
Myslíte umělce? V čem?
BS: Žijou v noci. Bez řádu, bez plánu. David nemá pojem o čase. Je jasné, že některé věci se vzájemně nenaučíme.
Sledovala jste Davida v soutěži Tvoje tvář má známý hlas?
BS: Docela dost.
DK: Jako ona mě bere na Wimbledon, já ji vzal na tuhle show.
BS: Na jeden díl. Ale učili jsme se spolu písničky. Když jsem byla v Austrálii před důležitým mačem s Muguruzaovou, do dvou ráno jsme pilovali Adele.
DK: Neumím anglicky, tak jsme celou věčnost adélovali.
BS: Myslím, že to zvládnul úžasně. Byla jsem na něj pyšná.
Když vidíte, co Barbora dělá pro úspěch, cítíte k tenistkám obdiv?
DK: Nikdy jsem k ničemu neměl takový respekt jako teď k tenisu. Je výjimečný. Hraje se jeden na jednoho. Každá chyba je vidět. Pro holky tenhle život není normální. Ženská podle mě není sestrojená, aby toho tolik obětovala. Aby bojovala se strachem, se stresem. Moje nervy a tréma mi připadají jako nic. Já šílím z premiéry, ale další představení už si užívám. Vím, co na publikum funguje. To tenisté jsou pořád na začátku. Na každém turnaji jedou od nuly. Po těch nejlepších jdou dravci, kteří nemají co ztratit. Kdo se dlouho udrží v elitní desítce, je pro mě polobůh. Když je tady potkám, koukám na ně s otevřenou hubou a mám husinu.
TenistkaBarbora Strýcová (30). V téti sezoně nejlepší česká tenistka. Čtvrtfinalistka Wimbledonu 2014, vítězka Fed Cupu. Drobná bojovnice se sklonem k používání nespisovných výrazů na kurtu. |
Jak jste se nejvíc přiblížil sportu?
DK: Plaval jsem, protože mám rotační skoliózu páteře. Cepovala mě trenérka, která kdysi měla jet na olympiádu. Pak se zranila a musela vrcholového sportu nechat. Zažil jsem ten dril, po kterém jsem si v divadle musel každou chvíli sednout, protože mě bolely nohy. Tady vidím něco nepopsatelného. Obrovskou snahu a boj se sebou samým.
BS: Taky se mnou byl poprvé běhat!
Jak si vedl?
BS: Výborně, vydržel patnáct minut a ptal se: „Co mám dělat se všema těma slinama?“ Tak jsme se naučili plivat.
DK: Pak jsem si dal cigáro. Působilo jako nějaká tvrdší droga. Zamotala se mi hlava. Jen se nedostavila slibovaná euforie po sportu. Vysprchoval jsem se, dokonce i studenou vodou, a čekal, že se začnu smát jako debil. A nic!
BS: Čtvrt hoďky nestačí. I když endorfiny řvou, že chtějí ven, nedáš jim šanci.
DK: Mně se vyplaví po koncertu. Dvě a půl hodiny zpívání dají zabrat.
Čím ještě vás tenisový svět obohatil?
DK: Objevil jsem příjemné oblečení. Poprvé jsem si vzal sportovní boty a tepláky a zdálo se mi, že se vznáším.
Inspiruje vás sport k tvorbě?
DK: Něco chystám. V celém areálu jsem největší buran, co nosí tuhle legitku (ukazuje akreditaci). Mám pocit, že si ji nezasloužím. Mé kamarády fascinujou historky z tenisu. Tak bych rád aspoň něco ukázal lidem, kteří se sem nemůžou podívat. Natáčím kamerou zákulisí, snad z toho něco vznikne.
Jak vám jde muzicírování, Báro?
DK: Tak k tomu bych měl mluvit já.
BS: Ne, já to řeknu!
DK: Začala tady hrát na klavír.
BS: V baráčku, kde bydlíme, ho mají. Jako malou mě to lákalo. Tak něco zkouším. Co něco! Třeba Beethovena.
DK: Ale jenom jednou rukou.
BS: No a zpívat vůbec neumím. Jsem naprosto šílená, ale strašně mě to baví. David mi to zakazuje, ale já si zpívám dál, jako bych byla nejlepší.
Takhle Bára zpívá:
Vystoupila byste na veřejnosti?
BS: Klidně. Já se nestydím.
DK: V tomhle je drzá. Přitom je utrpení ji poslouchat. Tam není ani záblesk.
BS: Dva dny mě učil Kočka leze dírou.
DK: Hudbu s ní vůbec neprobírám, protože máme úplně jiný vkus.
BS: Třeba Prince máme společného.
DK: Toho jsem ti dohodil.
BS: To není pravda!
ZpěvákDavid Kraus (36). Zpěvák, herec, textař a skladatel. Nedávno zaujal v show Tvoje tvář má známý hlas, kde třeba imitoval vystoupení britské star Adele. Nadšený fanoušek při zápasech přítelkyně Barbory. |
Na oblíbené hudbě se neshodnete?
DK: Bára poslouchá mainstreamová rádia. Chce české písničky a poslouchá tyhlety Petry Kotvaldy.
BS: Jdi do prčic. Já ti vysvětlovala...
DK: Mám říct jméno té stanice?
BS: Ne, neříkej. Vysvětlovala jsem ti, že mi ve světě připomíná Česko.
DK: Pravda je, že naše země je taková jako to rádio. Tak mlčím. K tomu mě napadá jedna věc.
Jaká?
DK: Jak sleduju tenis v televizi i přes internet a poslouchám různé komentátory, jednoznačně nejvíc mě udivuje pan Svačina. Když naše holky hrajou se soupeřkou ze zahraničí, cítím v jeho projevu český mindrák. Jinde mají k hráčkám respekt. Tenhle pan Svačina mluví jako světoznalec tenisu. Báru, Petru Kvitovou nebo Káju Plíškovou označuje familiérně. Působí trošku jako jejich trenér i jako jejich přítel. To mě uráží. Tenistky se k tomu vyjadřovat nemůžou, nebo jim ten pán za to nestojí, ale já bych se jich chtěl zastat.
Dobrá. Čím jste na sebe vy dva vlastně udělali dojem?
BS: Líbí se mi, jak jsou naše světy jiné. Zamlouval se mi tím, že je zvláštní.
DK: Bára je taky jiná. Jsme dva ufoni.
Jak jste se poznali?
DK: Já Báru poprvé viděl v tátově pořadu (Show Jana Krause). Nějaká tenistka, no. Začala mluvit. Líbilo se mi, jak je přirozená. Pozval jsem ji na rande.
BS: Já si ho všimla dávno předtím. Zaujal mě jeho hlas. Ale tenkrát v divadle jsem ho viděla poprvé naživo. Na rande jsem šla, ale nic jsem neočekávala, protože jsem hned jela na měsíc pryč.
DK: Dlouho jsem si myslel, že nemáme šanci. Ale mně to vyhovuje. Když ji vidím na kurtu, chytají mě záchvaty hrdosti. Připadám si jako páv! Pak mi doma vaří a peče nebo něco sází... Připadám si, jako bych měl dvě holky.
BS: Zatím nám to nějak vychází.
K čemu spějete? K založení rodiny?
DK: Bára hraje čím dál líp. Má vysněného trenéra. Tomáš Krupa je super. Obdivuju ho. Při zápase se bojím cokoliv říct. Musí být hrobové ticho.
BS: Teď skončit by byla škoda.
DK: Šílenství by to bylo!
BS: Že bych ale měla vydržet třeba pět let... To nevím.
DK: Pořád chce, abych ji přesvědčoval, že je nejlepší. S Tomem se snažíme. A večer jsme z toho úplně hotoví.
V čem všem je vám David na turnaji prospěšný?
BS: Přijdu domů a nebavím se jen o tenise. Jsem ráda, že s ním vůbec můžu být. Když vyhraju a on mi tleská, cítím, že je na mě pyšný. Chtěla bych ho s sebou mít častěji, ale to nejde.
DK: Mně by z toho začalo hrabat.
Nudíte se v roli doprovodu?
DK: Beru si s sebou práci. Ale moc se k ní nedostanu. Den je strašně rozsekaný. To prostředí ze mě saje energii. Napadá mě, že jsem přítěž. Ráno mi Bára dělá snídani, poví mi, co si obléct. Ale aspoň se díky mně může odreagovat.
BS: Jak kdy! (směje se) Když je David se mnou, je to starost. Neumí anglicky, tak přemýšlím, kde asi je. Co asi má na sobě. Ale jsem ráda, že je tady.
DK: A já jsem rád, že nemyslí pořád jenom na tenis.
