„Jakmile jdu z kurtu, kontroluju skóre. Jsem k televizi úplně přilepená,“ říká o letošním mistrovství světa v kriketu, které úzkou skupinu zemí fascinuje a velkou většinu států nudí, neboť vůbec neznají pravidla a duely jim svojí délkou přijdou prakticky nekonečné.
Bartyová má zábavnost kriketu podloženou osobní zkušeností. Jako vítězku wimbledonské juniorky ji tenis už ubíjel - a za čtyři měsíce to v kriketu dotáhla do australské ligy! Zvažovala, zda je jí v ruce milejší pálka, nebo raketa.
„Ale návrat k tenisu byl přirozeným řešením. A evidentně to bylo dobré rozhodnutí,“ říká v Paříži. „Chtěla jsem se vrátit do pozice, kdy budu moci bojovat s těmi nejlepšími na světě. Čím dál víc mi to chybělo. Teď si to tím spíš užívám.“
Jak by ne. Už jen zápas proti Vondroušové ji dělí od prvního australského triumfu na antukovém grandslamu od roku 1973, kdy zvítězila legendární Margaret Courtová.
Jako skládání puzzle
Australanka i Češka vyhlížejí svoje premiérové finále. Herně jsou si velmi podobné, vždyť Vondroušová přiznala: „V tomto směru je to trochu pohled do zrcadla.“
I proto, že Bartyová ke kriketovo-tenisovým schopnostem přidává další disciplínu.
Vondroušová vs. BartyováSledujte finále od 15.00 online. |
„Můj první kouč Jim mě učil co nejvíce různých úderů,“ popisuje; její začátky tak byly de facto stejné jako ty Vondroušové. „Svým způsobem je to jako šachy. Připadám si jako při skládání puzzle, prostě chci všemi svými zbraněmi porazit holku na druhé straně kurtu. Tohle miluju ze všeho nejvíc.“
Její slavný krajan Pat Cash ji proto označil za tenisově nejchytřejší dívku ze všech hvězd WTA - pokud by však odložil národní cítění, možná by bylo přesnější spíš dělené první místo s Vondroušovou.
Maminka Bartyové je dcerou anglických přistěhovalců, její táta pochází z aboridžinského kmenu Ngarigo, takže v sobě vlastně mísí historický příběh Austrálie: země, kde se imigranti potkávají s původními obyvateli. Právě otci rázně řekla, že odmítá hrát po vzoru svých sester netball, obdobu basketbalu oblíbenou v zemích Commonwealthu, neboť jí připadá „příliš holčičí“.
Od pěti se tedy učila tenis a přes kriketovou odbočku se k němu vrátila. Dobře udělala.
„Když jsem ji poprvé spatřila jako malou holku, hned ze mě vyletělo: Wow!“ vzpomínala Australanka Alicia Moliková, bývalá světová osmička a nyní fedcupová kapitánka: „Pokaždé, když Ashleigh uvidím, předvede něco mimořádného.“
Jako teď v Paříži. Bossové WTA si mohou mnout ruce, že jí už kriket stačí sledovat jen na obrazovce.
