Andreo, létáte do Itálie často?
Ne. Ani Fabrizio tu moc času netráví. Kromě turnaje v Římě se sem dostanu tak jednou za rok. Ale k Italům mám blízko. Trochu rozumím jejich řeči a chápu, že mají na všechno čas a jsou všude pozdě.
Jak jste na tom s italštinou?
Nijak zvlášť dobře. Ale kdybych tu strávila delší dobu a musela ji používat, chytila bych ji brzo. Jde mi rovnou k srdci. Každé druhé slovo se podobá češtině nebo angličtině. Zato Italové češtinu vůbec nechápou. Pro ně nemá žádný tón.
To slýcháte od Fabrizia?
Ano. Je úplně ztracený. Vadí mu ta monotónnost. Říká: "Dej do toho trochu emocí, nějaké pauzy a zpívej!"
Přitom jste na Češku dost živá povaha.
To jo. Ale stejně... Teď jsem natáčela vzkaz pro plzeňské sportovce a on šílel: "Jéžišmarjá! Mluvíš jako Berdych se Štěpánkem."
Zmínila jste jídlo. Jaké vás láká nejvíc?
Celý týden tu sháním burratu, speciální mozzarrellu, měkkou uvnitř. Každý den se v restauraci ptám, ale marně. Snad se o víkendu dočkám.
Kamarádíte s italskými tenistkami?
Ani ne. Pennettaová je fajn, občas spolu na turnajích trénujeme. Erraniová s Vinciovou se drží stranou. Ale Schiavoneová mě nemusí. Párkrát se do mě zbytečně navezla.
Jak? Proč?
Třeba loni na mě ve Wimbledonu už při losu vrčela, ať se při zápase nepovzbuzuju italsky.
Vám občas "forza" na kurtu uletí, že?
Ano! Mám to v hlavě, přítel mě tak povzbuzuje. Někdy křičím i "alléz". Lucka Hradecká si mě dobírá, že se hecuju "forza, come on, pojď".
O víkendu si asi dáte pozor, ne?
Jistě. Nechci provokovat. Naštěstí jsem celý týden v české partě, takže to ze mě ani samo nevyjde.
