„Nejsem šťastný, protože nemůžu jezdit,“ posteskl si však letos v březnu v rozhovoru pro web thoroughbredracing.com.
Tři roky se Minařík pral s bolestmi, jezdecký svět neopustil a rád se na milovaný sport díval. Ještě o víkendu se zdravil s dalšími nadšenci na dostizích v Baden Badenu. V pondělí si po dlouhé bitvě s psychickým onemocněním vzal ve 48 letech život.
„Tak tvrdě jsme bojovali, ale nakonec boj se stále silnější depresí prohráli,“ řekla manželka zesnulého žokeje Katja serveru galopponline.de.
„Zůstaneš navždy v našich srdcích,“ vzkázala na svém Facebooku pražská Chuchle Arena, kde Minařík svou kariéru začínal.
Zakončil ji v červnu roku 2020 jako vítěz 1 769 dostihů. Působil hlavně v Německu, ovšem tři roky pobyl i v Japonsku a minimálně jednou zvítězil na 63 závodištích v jedenácti zemích světa.
Nejúspěšnější český žokej Minařík tři roky po nehodě zemřel, bylo mu 48 let |
První dostih jel s amatérskou licencí v patnácti letech, řemeslu propadl po maturitě. Ač byl synem československého šampiona Ferdinanda Minaříka, své úspěchy nepřipisoval tolik genům jako spíš velké píli.
Naplno zazářil v Německu, kam odešel v roce 1996. „Kdybych to tenkrát neudělal a zůstal v Česku, nedopadlo by to dobře. Asi bych s ježděním brzy skončil,“ přemýšlel už jako několikanásobný šampion Německa.
První titul vybojoval v roce 2005, další tři přidal v letech 2011, 2016 a 2017. „Jsem na něj hrdý. Nejenom proto, že se stal mezi Němci šampionem, ale i proto, že zůstává Čechem a nezapomíná to v Německu připomínat,“ chválil ho pyšný otec.
První velkou ránu utrpěl Minařík 7. září 2013. „Nevnímal jsem okolní svět, nikdo neměl tušení, jestli a jak se k dostihům vrátím,“ popisoval rok poté, co zkolaboval v důsledku syndromu vyhoření.
„Tělo toho zkrátka asi mělo dost. Jezdecký život je plný stresu, patří k němu i vyčerpávající cestování, hladovění, tlak. A tak přišlo to, co asi přijít muselo,“ líčil. Chmury zaháněl alkoholem, do sedla se následně vrátil i díky tříměsíční odvykací kúře.
Do závodů naskočil stylově, přesně po roce vyhrál Velkou cenu Baden Badenu, největší německý dostih. „Vrátit se nebylo snadné, ale za ten pocit to stálo,“ zářil tehdy. „Že to vyšlo přesně takhle do roka, dělá to vítězství ještě speciálnější a o to víc si ho vážím.“
Na dalších šest let se stal stájovým jezdcem slavného německého hřebčína Schlenderhan.
Žokej Filip Minařík oslavuje vítězství v dostihu v Německu v roce 2006.
Kariéru mu ukončil těžký pád 3. července 2020 v Mannheimu, při němž si poranil hlavu a zlomil nohu. I když jeho šance na přežití byla 50 procent, z kómatu se probral a prošel dlouhou rehabilitací.
„Zachránila mě láska, tím jsem si jistý. Nikdy jsem na pravou lásku moc nevěřil, ale teď jsem díky ní přežil. Bez ženy bych to nedokázal,“ vyprávěl pro portál Deutscher Galopp.
Věčně usměvavý a houževnatý žokej, kterého si lidé zamilovali pro jeho vřelost a zapálenost, se už nikdy do sedla nevyhoupl. „I kdyby to člověk dokázal fyzicky, byla by jen otázka času, kdy se objeví strach,“ vysvětlil.
„Ale ničeho nelituji a nic bych nevrátil zpátky, ani ten osudný pád. Ten sport mi dal hodně, nastal čas zaplatit za to nějakou cenu,“ uvědomoval si.
„Podařilo se mi víc, než jsem si troufl kdy snít. A jsem za to moc vděčný.“ Koním věnoval celý život. I ten po aktivní kariéře, kdy se v Německu stal vyhledávaným dostihovým expertem.
České jezdectví tak po jeho pondělní smrti ztratilo jednu z nejvýznamnějších postav.
