„Je mi pětačtyřicet let, za normálních okolností bych jezdil možná ještě pět sezon. Není to snadné, ale čas loučení by stejně nadešel a pád to pouze urychlil,“ citoval web Minaříka. Čtyřnásobný německý šampion si v létě při pádu v Mannheimu poranil hlavu a zlomil nohu a byl několik týdnů v umělém spánku.
Syn dvojnásobného šampiona československých žokejů Ferdinanda Minaříka vyhrál první dostih v dubnu 1991 v pražské Velké Chuchli a poslední v červnu Hannoveru. Rodák z Radotína jezdil převážně v Německu, tři zimy strávil v Japonsku a minimálně jednou zvítězil na 63 závodištích v jedenácti zemích světa.
„Nikdy jsem se neupínal na konkrétní dostihy a nedrásal se tím, co se mi nepodařilo vyhrát. Třeba jsem nikdy nezvítězil v derby, ale nijak zvlášť mě to netrápí. Podařilo se mi víc, než jsem si troufl kdy snít. A jsem za to moc vděčný,“ bilancoval Minařík.
S dostihy začínal v Praze, debutoval již v 15 letech, ale po přestupu k profesionálům po maturitě a ztrátě váhové úlevy se mu nedařilo. Proto odešel v roce 1996 v 21 letech do Německa. „Kdybych to tenkrát neudělal a zůstal v Česku, nedopadlo by to dobře. Asi bych s ježděním brzy skončil.“
Postupně se vypracoval v předního žokeje a tituly německého šampiona získal v letech 2005, 2011, 2016 a 2017 (společně s Alexem Pietschem).
„Nebyl jsem talent od přírody, měl jsem to spíš vydřené. Vždycky jsem ale měl štěstí na lidi, od kterých jsem se toho mohl hodně naučit. Nejdříve od táty, postupně i od dalších. I v Německu mě vždy někdo podporoval, ať už to byli Fanelsovi, Schiergenovi nebo rodina Ullmannových a hřebčín Schlenderhan,“ vypočítal.
Na podzim roku 2013 ho vlivem vysokého životního tempa postihl syndrom vyhoření. „Dostihy jsou tvrdý svět. Přináší riziko, nebezpečí úrazů, tlak veřejnosti i od majitelů, hladovění a neustálé cestování. Když máte úspěch, tak to stojí za to, ale snadno se to může zvrtnout. Hodně věcí jsem musel v životě přehodnotit,“ řekl Minařík.
Stres kompenzoval alkoholem a dokázal se vrátit i díky tříměsíční odvykací kúře. „Paradoxně i na tuto dobu vzpomínám rád. Potkal jsem tam spoustu fantastických lidí, kteří to měli v životě o mnoho těžší než já,“ uvedl pro server Fitmin.cz.
Naposledy jel v pátek 3. července, kdy spadl. Vážně se zranil a jeho přátelé zahájili sbírku na pokrytí nákladů léčby. Po týdnech v kómatu se učil chodit a stále bere léky proti bolesti. Za návrat do života děkoval manželce Katje. „Zachránila mě láska, tím jsem si jistý. Nikdy jsem na pravou lásku moc nevěřil, ale teď jsem díky ní přežil. Bez ženy bych to nedokázal,“ řekl portálu Deutscher Galopp.
O návrat do sedla se pokoušet nehodlá. „Po takovém pádu to už nelze. O dvacet let mladší jezdec by to možná zvládl, ale v mém věku už ne. I ve chvíli, kdy by to člověk dokázal fyzicky, by byla jen otázka času, kdy se objeví strach. Ničeho ale nelituji a nic bych nevrátil zpátky, ani ten osudný pád. Ten sport mi dal hodně a teď prostě nastal čas zaplatit za to nějakou cenu,“ konstatoval Minařík.
