„Pozval mě Petr Kůrka, Katčin táta. Pořád se nedokážu dostat ze smutku, který po Pekingu prožívám. Proto se snažím rozptýlit,“ svěřil se Švec, zápasník z Havlíčkova Brodu.
On sám měl k vytoužené „placce“ v Pekingu také hodně blízko. Na olympijském turnaji senzačně porazil mistra světa Nozadzeho z Gruzie. Ale na vytouženou medaili přesto v kategorii do 96 kg v řeckořímském stylu nedosáhl.
V boji o bronz podlehl kazašskému rivalovi Mambetovi. „Bolet mě to bude ještě hodně dlouho. O bronz jsem přišel vlastní chybou. Pořád si procházím v hlavě, co šlo udělat jinak, aby to dopadlo lépe.“ Na záznam z klíčového duelu se ale ještě nepodíval. „To chce čas, teď musím myslet pozitivně,“ mínil.
I proto zajel do Plzně, aby se podělil o střeleckou radost. „Katku znám dobře, stejně jako další střelce. Jsme kamarádi,“ líčil Švec, který několik střeleckých finále sledoval přímo v olympijské hale.
„To, co se Katce povedlo, je naprosto úžasný. Trošičku to kazí pouze smůla jejího manžela Matta. Po jeho poslední ráně jsem nevěřil vlastním očím,“ připomněl neuvěřitelné zaváhání Američana Emmonse ve finále malorážky. „Ale my si spolu popláčeme na rameni a bude nám dobře,“ usmál se konečně zápasník.
Třeba vyjde Londýn
Je mu 35 let, ale končit ještě nechce. „Teď si vyjednávám lázně, dám tělo do pořádku. Pak pojedu k moři, prohřát staré kosti, a připravím se na další sezonu. Kdo ví, třeba pojedu za čtyři roky ještě do Londýna. I když, to mi bude 39, což je na zápas vysoký věk,“ uvažoval borec, který má ve sbírce medaile z mistrovství světa i Evropy. Jen ta olympijská chybí.
„Pomohla by zápasu, o to víc mě mrzí, že unikla. Zápas je na tom špatně. Není mediálně zajímavým sportem, je i mimo zájem sponzorů. Prostě začarovaný kruh.“
Jenže jak si Švec může být jistý, že olympijská medaile by na tom něco změnila? „Dveře by pootevřela. Hlavně by přitáhla mladé. Příkladem je Atlanta 1996, odkud přivezl Martin Doktor dvě zlaté, a pak nastal boom kanoistiky,“ tvrdil Švec.
Do Plzně jezdil často i jako zápasník. Ale už je to dlouho, co se tu naposledy předvedl na žíněnce. „Vím, že to bylo mistrovství republiky a nezápasilo se ve staré Sokolovně, ale v hale na Slovanech,“ vzpomínal Švec, který má v Plzni řadu kamarádů.
„Filip Soukup pořád trénuje, znám dobře i jeho bráchu a spoustu dalších kluků.“ Kdo ví, třeba jim za čtyři roky přiveze ukázat medaili z Londýna. Sen by byl splněn. A na oslavy by střelce mohl pozvat on.
