Ba co víc, vyhrál ho už podruhé. Poprvé se mu stejný kousek povedl už v roce 2005, když v podobně infarktovém závěru sezony vyhrál přetahovanou s Nizozemcem de Vriesem. "Tenkrát jsem o ten titul moc stál. Aby Čech vyhrál v Německu, to bylo něco neskutečného. Tentokrát to ale přišlo jakoby náhodou," srovnává Minařík své dva německé úspěchy. Mezitím byl ještě třikrát v hodnocení šampionátu druhý.
Před šesti lety měl na kontě 110 vítězných německých dostihů za rok, nyní mu jich k titulu stačilo "pouhých" 81. "Ale dostihů je všeobecně méně, situace kolem nich se v Německu dlouhodobě zhoršuje," připomíná neradostný stav. Ten však nic nemění na tom, že se natrvalo zařadil mezi nejužší německou špičku, což se jinému českému jezdci nikdy nepovedlo.
"Měl jsem dobrý rok. Vyhrával jsem i ve Francii, Belgii, jezdil jsem ve Skandinávii." Za volantem odjezdil loni více než 100 tisíc kilometrů.
Do Německa odešel Minařík v roce 1996. Dnes jezdí jako druhý jezdec u nejúspěšnějšího trenéra v zemi Petera Schiergena. "To ale znamená, že často jedu stovky kilometrů z dostihů, abych byl v noci v Kolíně nad Rýnem a brzy ráno v práci. Na tomhle nic nezmění ani to, že jsem šampionem, o tom už jsem se přesvědčil minule."
V rámci mezinárodního pohledu na české dostihy jsou Minaříkovy tituly možná největším úspěchem všech dob. Na rozdíl od Česka sice Minařík nezískal za titul peněžní prémii, v dostihových dotacích ale jím vedení plnokrevníci vyjezdili 820 tisíc eur, tedy přes 20 milionů korun (zatímco "nejbohatší" jezdec české rovinové sezony Jan Rája má na kontě 3,5 milionu korun). A z vítězných dotací obvykle úspěšnému jezdci náleží procenta.
Minařík je synem bývalého elitního československého žokeje Ferdinanda Minaříka. Ten je na syna pochopitelně pyšný. "Mně se kdysi povedlo vyhrát dvakrát šampionát u nás doma, ale tehdy chyběla možnost srovnat se s elitou ze zahraniční," říká otec Minařík.
Nicméně i při omezených možnostech syna nasměroval správným směrem. "Jsem na něj hrdý. Nejenom proto, že se stal mezi Němci šampionem, ale i proto, že i v Kolíně nad Rýnem zůstává Čechem a nezapomíná to v Německu připomenout," dodává Minařík starší, který třicet let abstinence neporušil ani při oslavě synova titulu.
Ta však kdovíjaká nebyla. "Při posledních dostizích bylo mizerné počasí, všichni jsme byli rádi, že to máme za sebou," říká Filip Minařík. "Takže jsem si kromě titulu dovezl taky pořádnou rýmu..." Tu může vyléčit na dovolené v jihovýchodní Asii. Do sedla se nevrátí dříve než za měsíc.
