Byla to také nejbolavější medaile vaší vícebojařské kariéry?
Ta třísla mě tu prostě bolela, i při závěrečné pětce hned od startu. Snažila jsem se jet co nejlíp, ale rychleji to bohužel nešlo.
O závodě si přečtěte ZDE |
Před šampionátem jste mi tvrdila, že Ireen Wüstová bude se svou současnou formou takřka neporazitelná. Byla tedy neporazitelná?
Není vyloučené, že by porazitelná i byla, kdybych byla v pořádku. Jenže já se na ta třísla nechci ani v nejmenším vymlouvat. Ireen zajela skvěle. A já jsem strašně spokojená se stříbrem, fakt že jo.
Bolest se poprvé ozvala už v pátek. Přesto vám při sobotním závodě na tři kilometry kouč Novák tleskal a vykládal, že jste jela jako z partesu.
Překonala jsem to, musela jsem. Navíc v sobotu po pětistovce mě to bolelo přece jen míň než v neděli po patnáctistovce.
Jak byste tu bolest popsala?
Když jsem natáhla nohu do strany a chtěla se odrazit, nešlo to.
Uvažovala jste, že odstoupíte?
Ne! To jsem si naprosto nepřipouštěla. Za každou cenu jsem chtěla dojet a uhájit medaili.
Napadá mě, že příliš mnoho šampionátů, na kterých byste mohla říci, že jste stoprocentně zdravá, zatím nebylo.
Nějaké asi i byly. To je sport, takhle to chodí, každého každou chvíli něco bolí. My se s tím poprali.
Myslela jste před rozhodující pětkou dokonce ještě i na zlato? Kalkulovala jste, že byste mohla smazat dvanáctivteřinovou ztrátu na Wüstovou?
V hlavě jsem to samozřejmě měla. Pak jsem pochopila, že to nepůjde.
