Tradici nyní podporují nové úspěchy. Největší úspěch v minulosti zaznamenalo Fezko, když před 27 lety skončilo třetí v tehdejším Československém poháru. Ve společné soutěži se Slováky byli Jihočeši třetí i přesto, že hráli národní ligu.
Když hrávali pólo ve Strakonicích před patnácti dvaceti lety, jen s velkou úctou pokukovali po nejvyšších soutěžích. Tehdy to byli muži a dorostenci. Později se začali prosazovat a natlačili se do první ligy. Před osmi lety.
Jako nováček nekoukali zase tak dlouho. Hned se pod vedením trenéra Pavla Duška, který tým v lize vedl pět let, podívali po medaili, byli třetí. Stejně jako další rok. Pak pobrali muži Fezka čtyřikrát stříbrnou za nezdolným Ústím. Ve Strakonicích zkoušeli všechno.
Zahraničních hráčů se zde za pár let vystřídalo tolik, že by si pomalu postavili sami jedno mužstvo. Ale titul pokaždé sebrali Severočeši a ve Strakonicích si marně lámali hlavy, jak ho získat.
|
Kdo má letos titul MUŽI: David Kříž, Tomáš Preininger, Aleš a Jiří Volákovi, Jan Zikmund, Martin Beránek, Stanislav Kocour, Michal Burian, Marek Fügner, Martin Faměra, Tomáš a Jan Javůrkovi, Marek Janeček, Roman Šmat, Lukáš Šipka. ŽENY: Karolína Faměrová, Veronika Bartůňková, Dita Javorská, Alena Kovaříková, Barbora a Petra Krásovy, Martina a Gabriela Chvalovy, Michaela Brožová, Nikola Košťálová, Jana Maříková, Lucie a Jitka Votavovy, Zdena Šperlová, Kristýna Benediktová. |
Před dvěma lety na to museli přijít. Muži vybojovali zlaté medaile a titul. Bez zahraničních superhráčů, většinou se svými odchovanci.
Letos už byly tuzemské bazény strakonickým pólistům menší. Vyhrávali a vyhrávali.
Když doma přece jen v semifinále s jistým postupem do finále remizovali s celkem Stepp Praha 8:8 po vedení 8:2, jejich trenér Karel Faměra měl po náladě. „Byl to nejhorší výkon mužstva za tři roky,“ prohlásil.
Hráči ho dostali. Diskutovali s rozhodčím, přestali hrát. „Budou se muset zamyslet nad svým přístupem k tréninku,“ ohlásil kouč Faměra veřejnosti.
Fezko pak hrálo finále a hráči ukázali, že se zamysleli. Přerov v jeho bazénu dvakrát zničili a doma ho dorazili. Rozdílem dvou tříd. Hosté ani k odvetě všichni nepřijeli.
Některým se nechtělo skákat do bazénu pro plný pytel banánů. V noci na dnešek vyrazilo Fezko do zahraničí. Ve Slovinsku, v Kranji, bude hrát Pohár mistrů evropských zemí.
Už dnes večer nastoupí proti domácím a každý den půjdou Jihočeši do bazénu na trénink i zápas. K postupu je blízko. Ze šesti celků ve slovisnké skupině zůstane jen jeden mimo, ostatní mohou hrát dál. Strakonice opět nechtějí zůstat někde vzadu.
|
Trenér někdy roste. Letos ho hráčky potěšily Strakonice (mac) - Jaké jsou mistryně republiky ve vodním pólu? Co obnáší práce trenéra u týmu, který se postaral o senzaci ve svém sportu? Jaroslav Bartůněk přivedl strakonické pólistky k titulu, který získaly ve finále s týmem Stepp Praha. oupeřky v sezoně poprvé prohrály v prvním finále ve Strakonicích. Fezko dominovalo: 14:4. Ve stejný den zdolaly Strakonice pražský tým ještě 11:4 a Jihočeškám k titulu stačilo neprohrát v Praze v odvetách o více než 17 branek. Zvládly to v prvním zápase a další už se nehrál. „Jsou jiné než muži,“ konstatoval trenér Bartůněk o svých svěřenkyních. „Jsou záhadnější.“ Říká, že má výhodu. „Mám v týmu dceru a musím se hodně kontrolovat.“ Někdy by hráčky poslal i z tréninku domů. „Ale dcera je pojistka, že se musím hlídat,“ konstatuje. Povedlo se mu dát do kupy tým, který ve svém společenství odhodil hašteření a zbytečné spory. „Jsem rád, že se hráčky daly dohromady a všechny se snažily udržet tým.“ ražský celek byl věkově v průměru o 10 let starší. Zkušenější. „A také tvrdší. Ale my naše holky neučíme hrát tvrdé pólo, chceme, aby hrály technicky.“ Trénují hráčky poctivě? „Je to jako jinde. Některé chodí poctivě a jiné hodně málo pečlivě.“ Hádají se? Dokážou se mezi sebou pohádat a dokážou si i závidět,“ netají trenér. „Nejdůležitější v kolektivním sportu je proto udělat partu.“ Když má v kádru skupinky, hned proti tomu bojuje, jak řekl. „Snažím se je naučit, aby to nedělaly, aby byly do kolektivu.“ Každá hráčka má jiné dispozice. Jedna je rychlejší, jiná šikovnější, další je menší a tak se dá pokračovat. „Některá třeba nehraje pravidelně.“ Když bylo finále, hrály jen nejlepší, jinak to nešlo. „Další musí více trénovat. A zahrají si jindy.“ V semifinále minulé ligy žen vyřadily Jihočešky úřadujícího mistra z Hradce Králové. Přitom v kádru byly i tři žákyně a dorostenky. „Když odečtu dvě z lavičky, které jsou jako jejich matky, máme hodně mladé družstvo.“ Proto věří, že se mohou jeho svěřenkyně zlepšovat. Brečí hráčky? „Viděl jsem je brečet,“ vybavil si po chvilce. „Bylo to ve vítězném semifinále. Půlka týmu z radosti brečela.“ Další slzy štěstí přineslo finále. Pólo není pro panenky. Hráčky mají modřiny, utrží ve vodě kdejakou újmu. „Někdy mi to ani neřeknou,“ podotkl Bartůněk. „Dozvím se to třeba od jiné.“ Často je boj pod vodou pro křehké slečny tvrdý. Hráčky se třeba štípou. Že by jim kouč řekl, ať štípou také, to prý ne. „Jsem hrubě proti tomu. Ale je pravda, že na mezinárodním poli se tomu hráčky nevyhnou. Hra je tam tvrdší i rychlejší.“ Ještě že voda údery a srážky utlumí. Reprezentuje Faměrová. Bartůňková je v Americe a reprezentace se vzdala. Z Plzně přišla dvacetiletá Javorská, i ta má blízko k reprezentaci. „Maturovala a řekla, že si od póla odpočine, ale její střela levou rukou je jednou z nejtvrdších na světě a reprezentace ji potřebuje.“ Bartůňková studuje v zámoří, ale válí i doma
Strakonice (mac) - Rozhodla se pro studium v USA, kde hraje za školu vodní pólo. Veronika Bartůňková už v Americe zvládla tři semestry. Má za sebou rok a půl studia diplomacie mezinárodních vztahů na univerzitě v Los Angeles. Díky pólu má stoprocentní stipendium. Na střední škole maturovala z němčiny, umí dobře anglicky a učí se španělštinu. Ve vodě je oporou strakonického celku. Pokud je doma. Na play-off minulého ročníku nejvyšší soutěže přijela a pomohla Strakonicím k titulu. Teď už je opět v Americe.
Konkurence je velká. „Všechny hráčky na střední škole plavou a pak mají dobrý základ pro pólo.“ Navíc jsou u univerzitních celků odborníci. I tým Bartůňkové vede kouč z bývalé Jugoslávie, dříve olympijský reprezentant. Jeho asistentem je Slovák a další dva trenéři jsou opět z bývalé Jugoslávie.
Potom si uvědomila, že nemůže být jen smutná, že si nepomůže. „Našla jsem si tam kamarádky.“ Nemyslí si, že by jednou v USA zůstala. „Pořád se cítím doma tady, i když se mě často ptají, jestli zůstanu tam.“ Doma byla u titulu. Strakonice ve finále zdolaly Stepp Praha, který do té doby v sezoně neztratil ani bod. O strakonickém titulu má Veronika Bartůňková docela jasno. „Soupeřky nás asi trochu podcenily,“ míní o pražském celku. |
 Karolína Faměrová, vódní pólo, Strakonice |
