„Má štěstí, že se ho nikdo neptá. Pouštějí ho kamkoliv jen na ksicht. I bez akreditace. Zvlášť když hlídá nějaká holka,“ povídá trenérka Vlasta Kopřivová.
Kdysi sama Vernera trénovala. Nyní spolu vedou mladou českou naději Jiřího Bělohradského. Kopřivová je trenér - šéf, on její asistent.
Necelé dva roky po závodní kariéře se stal Verner mužem mnoha rolí.
Trenér.
Spolukomentátor.
Krasobruslař při exhibicích.
Student vysoké školy ekonomie a managementu těsně před obhajobou diplomové práce.
A „tvář“ organizačního výboru mistrovství Evropy 2017 v Ostravě. „Pro ně dělám děvče pro všechno. Co je třeba, toho se ujmu.“
Při prezentaci ostravského šampionátu stojí v saku a kravatě u vchodu do salonku bratislavského hotelu Hilton a každého osobně vítá.
V tiskovém středisku pak sedí u stolku a píše si přípravu. Chystá se natáčet pro příští mistrovství sérii originálních interview s nejlepšími evropskými bruslaři.
„Javi, dáš mi rozhovor?“ ptá se světového šampiona Javiera Fernandéze.
„Tobě kdykoliv,“ ujistí Španěl.
S mladičkými Ruskami, které hovoří jen svojí mateřštinou, se lingvista Verner snaží promluvit rusky. Narazí však na otázku „Jak pečujete o své vybavení?“ a zarazí se.
„Tak to nevím, jestli tuhle větu rusky dám.“
Co to tam řve za semetriku?
Když se v sezoně 2013-2014 v 27 letech loučil se závodním ledem, při mistrovství republiky proti němu poprvé nastoupil i tehdy čtrnáctiletý Jiří Bělohradský. Později se dohodli na spolupráci.
„Tomáš je můj vzor,“ říká mladík v Bratislavě.
Trenérské duo Kopřivová-Verner má u něj rozdělené pozice. Jeden hodný, druhý (trochu) zlý.
„Já jsem ta vlídná tvář,“ tvrdí Verner. „Vysvětlím Jirkovi, že i když přijde unavený ze školy, musí odjezdit na tréninku celé programy, padat při nich, zvedat se a dojet je až do konce. A paní Kopřivová potom občas musí zvednout hlas.“
Verner během aktivní kariéry |
Do zkušené trenérky, která dovede mluvit tak moc potichu, byste neřekli, že to umí. Ale jakmile se jí při republikovém mistrovství zdálo, že se Bělohradský po ránu nemůže na tréninku probudit, tak...
„No probrala ho ráznějším slovem,“ popisuje Verner.
Kopřivová se zasměje: „Největším zážitkem pro mě bylo, když jsem pozorovala Tomáše, jak se vyděsil, co to tam řve za semetriku. Možná kdysi i on potřeboval, abych na něj víc zařvala.“
„To už je historie, teď se bavme o Jirkovi,“ odvádí raději se smíchem řeč Verner.
Já bych docela jel...
V Bratislavě zažívá svoji premiéru na vrcholné akci coby trenér. Sleduje u mantinelu třetí rozjížďku krátkého programu mužů, ve které se ještě nikdo o čtverné skoky nepokouší, a najednou přiznává Kopřivové: „Já bych docela jel. Když už tady jsem...“
Tomáš Verner a na pozadí Michal Březina na mistrovství Evropy v Bratislavě
Bělohradskému před vystoupením poradí: „Buď v klidu, všechno máš natrénované, to zvládneš.“
Svěřenec se rozjede a s Vernerem to cuká, poskakuje na nohách.
Ne, není to „tanec svatého Víta“, jaký u mantinelu při programech svých bruslařů předvádí impulzivní ruský trenér a choreograf Nikolaj Morozov. Vernerovo tělo spíš objevuje paměťové stopy z minulosti a oživuje je. Ano, takhle jsem se cítil, když jsem najížděl na první skok. A takhle, když se mi povedl.
Tomáš VernerNa evropském šampionátu dospělých debutoval už v patnácti letech a má z nich doma kompletní sadu medailí: stříbro z Varšavy 2007, zlato ze Záhřebu 2008 a bronz z Bernu 2011. Na mistrovství světa skončil nejlépe dvakrát čtvrtý. A v Česku získal deset republikových titulů. Kariéru ukončil na světovém šampionátu 2014. V současnosti dokončuje v Praze svoji druhou vysokou školu. |
Kopřivová naopak stojí u ledu až stoicky klidně. „Já jsem zocelená, mě už nic nepřekvapí,“ říká žena, která s Vernerem prožila zlatou evropskou radost, ale i občasné kolapsy ve volných jízdách, kdy se z trojitých skoků stávaly jednoduché a nic nepomohl ani psycholog. Dvanáct let stála po jeho boku.
Teď vedle ní dozrává v kouče. „Už je třeba, aby mě Tomáš vystřídal. Přece tu nebudu furt. Připadám si na Evropě jako inventář.“
Verner jí v Praze vždy oznámí, kdy odjíždí na exhibici nebo za jinými povinnostmi a kdy se vrátí. „A já se těším, že až Tomáš přijede, dám si volno a budu dělat doma jen papírování. Zvlášť v těch mrazech se mi do haly každý den nechtělo.“
Bělohradský je oba potěší, vyskáče v krátkém programu vše, co má, a hned při svém debutu mezi evropskými muži postoupí z 19. místa do finále.
Vše další už je jen bonus.
Ve volné jízdě jen těsně zaostane za osobním maximem, ke konci už sice lapá po dechu, ale pohorší si pouze o jednu příčku a skončí dvacátý.
