Zaznamenal jste první změny v osobním i veřejném životě po úspěchu v Londýně?
Změnilo se toho hodně. Přece jen jsem veřejně známější než dřív. Například o svátcích jsem byl na běžkách v Bedřichově, a kdekoliv jsem se zastavil, lidé mě poznávali.
Je vám popularita příjemná?
Mně to vůbec nevadí. Pokud to není na každém rohu, tak to naopak potěší. Lidé mi říkají, že jsem je u televize bavil a udělal jim radost. To vždycky člověk rád slyší.
Během druhé poloviny loňského roku jste se často objevoval v rozhlase či televizi. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Jak kdy. Jsou věci, které jsou mi nepříjemné, kterých pak člověk lituje, že do nich šel. Na druhou stranu jsou věci, které mě baví.
Jak vám veřejný život zasahuje do tréninku?
Je to poměrně velký zásah, to jsem nečekal. Byly dny, kdy jsem se na trénink do Troji nedostal, což se mi dřív nikdy nestalo. Navíc jedna věc je čas a druhá energie. Veřejné vystupování a chování vyžaduje hodně energie a člověka unaví, když pak zpětně přemýšlí, co kde udělal dobře a špatně.
Před nedávnem jste dostal svolení, že nemusíte absolvovat kvalifikaci na mistrovství světa ve vodním slalomu v Praze. Výhoda?
Je to prvně v kariéře, co nebudu muset projít klasickou kvalifikací. Já ji samozřejmě pojedu, ale nebudu se na ni speciálně připravovat, protože budu v plném tréninku. Půjde vlastně o takovou zkoušku, díky které budu mít představu, jak na tom budu v danou chvíli.
Jak vám to změní přípravu na novou sezonu?
Za normálních okolností bych touhle dobou byl už na Novém Zélandu. Takhle mám možnost strávit víc času doma. Dostanu se na lyže, mám čas na kamarády a také nahnat trochu toho objemu a fyzické kondice v posilovně.
Jaký cíl máte pro mistrovství světa v Praze?
Rád bych bojoval o medaile. Cílem je mít klidnou kvalifikaci, klidnější semifinále a pak na závěr bouřlivé finále. Od roku 2009 jsem nevyhrál žádnou zlatou, takže to je pochopitelně můj velký sen.
