„Snažila jsem se co nejrychleji od toho čtvrtečního zklamání oprostit, ale přijela jsem pak na hotel, dvě hodiny se mi pořád chtělo brečet a nešlo to zastavit. A to si nemyslím, že bych byla nějaká fňukna. Prostě mi to bylo hrozně moc líto,“ popisovala.
V pátek bojovala v semifinále na jiné lodi, na kánoi. Jenže čtyři trestné dotyky jí sebraly veškeré finálové ambice, skončila sedmnáctá.
„Na to rozpoložení, v jakém jsem o den dříve byla, jsem to zvládla ještě docela dobře. Jízda byla rychlá a živá, jen ty šťouchy a nepozornosti mě mrzí,“ vykládala, navenek už smířená se svým osudem.
Fišerová je vynikající vodní slalomářka. Podobně jako Jiří Prskavec kombinuje kánoi a kajak, navíc závodí (a výborně) i v nové olympijské disciplíně kayakcrossu.
Už v sedmnácti letech prorazila do dospělé špičky a pohybovala se v ní jako uragán, slavila světové stříbro v roce 2017 a bronz o rok později. V éře po Hilgertové a Kudějové se stala novou českou ženskou jedničkou v peřejích.
„Tehdy mi všechno připadalo snazší,“ přiznává. „Nebyl na mě takový tlak médií i okolí, neměla jsem nastavená tak vysoká očekávání jako později. Ale přijde mi, že touhle krizí jsem si už prošla a jsem na vodě vyrovnanější jezdec.“
Stále dosahuje na skvělé výsledky, letos vybojovala na kajaku bronz z červnového mistrovství Evropy. Za kariéru už stála osmnáctkrát na stupních vítězů Světového poháru.
Jenže ke konci sezony jakoby už bylo její tělo příliš vyčerpané.
A nejen letos.
Protrápila se loňským světovým šampionátem v Augsburgu, také tehdy ronila slzy zklamání. „Ale tam jsem měla i zdravotní potíže,“ říká. „Tady ani žádný psychický problém nemám.“
Jenže ani letos pro ni zatím nedopadá vrcholná akce sezony tak, jak by si představovala. Přímo se tedy nabízí otázka: Není toho na Fišerovou příliš? Nestálo by za to v olympijské sezoně jednu ze tří disciplín ubrat?
„Ještě nejsem rozhodnutá,“ reaguje. Přesto si uvědomuje, že bojovat na jaře v národní kvalifikaci o letenku na hry v obou tradičních kategoriích C1 a K1 a navrch v extrémním slalomu bude nesmírně fyzicky náročné.
„Možná se budu trochu víc specializovat na kros, ale teď je to ještě všechno moc otevřené,“ říká.
Ve svém nitru navíc řeší dilema, zda by ji proškrtání disciplín spíše neuškodilo.
„Vrtá mi to v hlavě,“ prozrazuje. „Nejsem si totiž jistá, že by pro mě bylo vhodné, abych něco nejezdila. Jsem na takový zápřah zvyklá od malička a neumím si ani vybrat, co bych měla vypustit. Je možné, že bych pak cítila úzkost, že v některé kategorii nestartuji, i když bych mohla. Tím by bylo všechno pro mě ještě horší. Musíme si s trenérem sednout a po sezoně to vyřešit.“
Zatím je však stále v Londýně a její mamutí program (který v sobě obsahoval i dva závody neolympijské disciplíny hlídek) ještě nekončí.
V neděli se představí v kayakcrossu, ve kterém je mistryní Evropy z roku 2022 i vítězkou loňského závodu Světového poháru v Praze.
Divoký kontaktní závod její povaze i schopnostem vždy seděl. V něm se může vrátit na dosah medailových postů.