Loni jste v Troji v kajak krosu utrpěla krvavé zranění, když vás soupeřka trefila špičkou lodi do obličeje. Vzpomněla jste si na to?
Určitě vzpomínky naskočily. Říkala jsem si, že kdyby tekla krev, aspoň budu zase zajímavější pro média. Ale letos nic (smích).
Je lepší krvavé zlato, nebo stříbro bez zranění?
Bez stehů na obličeji stříbro (smích).
Ve finále jste v závěrečných metrech sváděla velký souboj s nakonec vítěznou Britkou Woodsovou. Jak jste ho viděla?
Asi jsem si ho měla líp připravit, trochu víc ji vytlačit. Ke zlatu byl kousek, bojovala jsem až do poslední chvíle. Že na ni nebudu stačit mi bylo jasné až po válečku, tak jsem se jen ohlédla a zkontrolovala si, že budu druhá. Myslím, že po tak dlouhém programu to je skvělý výsledek.
Česká kajakářka Tereza Fišerová v kanále v Troji
Co v podobných soubojích loď na loď cítíte?
Teď jsem si i říkala, abych jí neublížila. V boji člověk vidí před očima jen cíl a nekouká, co je pod listama. Až po několika sekundách jsem si uvědomila, že zabírám o Kimberleynu loď a ne o vodu.
Nebála jste se trestu?
Pádlem ublížit nikomu nemůžeme, protože zabíráme do vody, rovně. Na co si ale dávám velký pozor, je, že když někam najíždím, tak abych někoho nesestřelila špičkou lodi tak, jako se to stalo mně minulý rok.
V Praze jste závodila už od čtvrtka. Jela jste na kajaku, kanoi a nyní v kajak krosu. Jak jste na tom byla se silami?
Samozřejmě ubývaly. Od čtvrtka to bylo náročné, navíc ještě poté, co se mi ve slalomu nedařilo tolik, jak bych si představovala (na kajaku byla osmá, na kanoi nepostoupila ze semifinále). Nicméně možná tohle mi dodalo větší bojovnost, skoro až naštvanost. A tu jsem využila ve svůj prospěch.
Spousta závodníků říká, že krosu musela nejprve přijít na chuť. Vás ale chytl hned od začátku, že?
Je to tak. Jsem odmalička bojovný človíček a myslím, že tahle disciplína je skoro jako dělaná pro mě.
V Paříži už bude i disciplínou olympijskou. Cítíte, že i ostatní krosu přikládají větší důležitost?
Určitě. Letos ho trénujeme víc, i ostatní státy to tak mají. Na druhou stranu tvrdím, že závod je nejlepší trénink a vymýšlet taktiku dopředu… S trenérem si řekneme třeba tisíc možností a ona stejně padne tisící první. Takže je to hlavně o tom závodit, závodit a závodit.
Tereza Fišerová
Starty jste ale natrénovala pěkně a získávala jste při nich. Jaký je váš trik?
Musíte mít dobrý postřeh. V Troji je rampa rovná, takže se musíte předklonit, ve chvíli, kdy skáčete, zase zaklonit. No a pak zase předklonit do záběru. Takhle mi to říkal trenér. Snažila jsem se to dělat a starty jsem měla celkem dobré. Jsem za ně ráda.
Startovní rampy jsou všude stejné?
Od nového roku ano. Tahle rampa se půjčuje od Mezinárodní kanoistické federace a bude i na olympijských hrách. Je super, že na ní můžeme trénovat. Ale je pravda, že některé rozdíly jsou. Tady jsme nasedly a byly v rovině, v Augsburgu jsme měly špičku níž. Rozjezdy jsou pak trochu jiné.
Dovedete si představit, že byste v Paříži závodila ve všech třech disciplínách?
Představa by to byla velice krásná, ale realita, se obávám, bude mnohem tvrdší. Bude to celé psychicky vypjaté. Budu ráda, když si zazávodím aspoň na jedné z tří disciplín.
