Tomáš Fořt přiznal, že skoro brečel, když Ostravští v pondělí doma v rozhodujícím finálovém utkání porazili České Budějovice 3:2. "Ani jsem nemohl mluvit, jak jsem fandil. To jsem ještě nezažil. A moc jsem to bráchovi přál."
Ostravští volejbalisté ve čtvrtfinále přešli přes Zlín, kde Tomáš působí. Neměl dilema, komu fandit? "Vůbec. Jasně, za Zlín hraju, ale celou dobu jsem přál Ostravě. Komu jinému? Přece bráchovi, to je rodina. A když už jsem titul nevyhrál já, tak ho má aspoň on. To je super," radoval se.
"Je to bomba," těší se z úspěchů synů otec Radovan Fořt, na jehož sportovní tradici jeho potomci navázali.
Sám reprezentoval v cyklistice, v cyklokrosu získal bronz na juniorském mistrovství světa a dva republikové tituly přidal mezi muži. Při premiéře horských kol na olympiádě v Atlantě 1996 dojel na 24. místě.
Kdo je kdo v rodině FořtůRadovan Fořt, otec Dominik Fořt, starší syn Tomáš Fořt, mladší syn |
Že se synové nepotatili, ho trochu mrzí. "Ale zase toho tolik nelituji," podotkl. "Dominika kolo moc nebavilo, Tomáš dva roky závodil, ale přednost dostal hokej."
Rodiče Fořtovi bydlí v Lanškrounu, odkud vyráželi skoro na všechna utkání svých synů. Nejprve na hokejové finále, pak na volejbalové. "Viděli jsme všechny domácí zápasy kluků a na volejbal jsme jezdili i do Českých Budějovic. Nikdo nedoufal, že se Ostrava dostane tak daleko," připomněl Radovan Fořt, že jasným favoritem byl soupeř.
Na hokej do Plzně se nedostal. "Sedm let jsme tam sice bydleli, takže jsem obvolával všechny známé, ale ani tak jsem lístky nesehnal."
Volejbalisté Ostravy titulem šokovali. Radovan Fořt ale tvrdí, že by s druhým rodinným stříbrem nebyli doma naštvaní. "Brali jsme to tak, že už stříbro by bylo pro Ostravu obrovským úspěchem. Ale když pak ve finálové sérii vedli 3:1 na zápasy, nedokázal jsem si představit, že by mohli prohrát. To byly nervy," ulevil si otec Fořt.
"Už když se Ostravští dostali do finále, tak jsem se rozbrečela," přiznala maminka Fořtová. "Samotné finále u obou byla pro mě velká odměna. To je neskutečné."
Moc přitom nechybělo, aby oba kluci Fořtovi oblékali hokejovou výstroj. "V patnácti letech se to u mě zlomilo," popsal Dominik přechod k volejbalu. "To jsem se musel pro nějaký sport rozhodnout. Dostal jsem nabídku z Brna, a tak jsem se dal na volejbal. Hokej definitivně padl."