Ve Skopji sice chyběl legendární Slovák Martikán, ale v neděli ho Indruch v Troji porazil. Poprvé na velkém závodě. "To potěší," liboval si. A na vítězného Tonyho Estangueta z Francie ztratil jen 37 setin.
Sedmadvacetiletý Indruch je pohodář. Usměvavý, tichý blonďák.
Po kvalifikaci si v Troji odskočil do botanické zahrady. "Přítelkyně chtěla vidět skleník Fata Morgana. A já vlastně taky."
Startoval už na olympiádě v Sydney. Tehdy byl zelenáč, který doma překvapivě vyřadil Lukáše Pollerta. Na hrách nepřežil kvalifikaci.
Od té doby zažil dobré i zlé časy. Rok 2001: probojoval se do národního týmu, ale světový šampionát v USA po teroristických útocích zrušili. Rok 2002: na kvalifikaci v Čunovu přiznal šťouch, kterého si rozhodčí nevšimli, a nevešel se proto do reprezentace. Dostal alespoň cenu fair play.
Loni vyhrál sázku s trenérem Mohoutem, když na šampionátu v Augsburgu skončil do šestého místa. "Ale kouč porušil dohodu," lamentoval.
"Měl si nechat narůst knír a dva měsíce ho nosit. Jenže on ho za chvíli oholil. Navíc byl zrovna v lázních, nic jsme z toho neměli."
Letos? Žádná sázka. Zato značné sebevědomí. "S jídlem roste chuť. Mám ji velkou," říká Indruch.
Nejradši spí, často i po obědě. Lyžuje, běhá, plave. Nemá rád dlouhá soustředění v zahraničí. Stačí týden a rychle domů. Měsíc v Austrálii? Dopředu takový nápad vetuje. "Jsem nezajímavý typ. Všechno dělám jen pro sport," charakterizuje sám sebe.
V Dukle Praha je rotmistrem, o povýšení nestojí. "Až skončím s vodou, půjdu k tátovi do firmy dělat lamináty." S otcem Petrem Sodomkou si může popovídat i o olympiádě. Sodomka startoval v Mnichově 1972 při historické premiéře vodního slalomu na hrách.
"Rok předtím i potom táta vyhrál mistrovství světa. Bohužel, Mnichov se mu nepovedl." Syn může v Aténách zaplnit zatím prázdné místo v rodinné medailové kolekci.
 Tomáš Indruch si jede v Troji v závodě Světového poháru pro stříbrnou medaili. |
