Standardně střílí se vzduchovou pistolí pouze Dubový a Pavel Schejbal. Od letoška se k nim přidal ještě Matěj Rampula, který je doma ve střelbě s rychlopalnou pistolí. A pro Evropské hry se uvolil, že bude potřebným třetím členem vzduchovkového družstva.
„V Čechách jsme v téhle disciplíně jen dva a nemáme třetího, takže jsme rádi, že jsme tým vůbec postavili. Dlouho jsme závod družstev nestříleli,“ říká Schejbal.
Medaile i přes školácké chyby. Na oslavu není čas, říká bronzový Přívratský |
S konečným pátým místem jsou proto spokojení. „Každý nemůže vyhrát a všichni jsou tu kvalitní střelci,“ konstatuje Dubový.
Kvalifikace v týmové soutěži je rozdělena do dvou částí, v první střílí každý člen třicet ran a postupuje osm nejlepších týmů. V druhé části je pak pouze dvacet výstřelů a finálovou účast mají jistou čtyři nejlepší družstva.
„Při dvaceti ranách se výrazně snižuje prostor na chybu, není čas něco napravit,“ zdůrazňuje Rampula.
„Máme méně času, je to docela fofr. Za mě je to trošku cirkusovější střelba,“ popisuje odlišnosti týmového závodu oproti individuálnímu Dubový. „Ale v principu se to neliší nijak. Terč je stejně veliký, je stejně daleko, střílíme stejnou zbraní a stejnou rukou. Střelba je stále stejná: trefit terč uprostřed a opakovat to.“
Největší změna je tak právě v týmovém duchu soutěže. „Nejvíc mrzí, když družstvo nepostoupí kvůli chybě, se kterou se jednotlivec vypořádá, ale v rámci týmu je to mnohem těžší,“ přiznává Schejbal. „Musíme bojovat s myšlenkou, že nestřílíme jen sami za sebe, ale že máme i zodpovědnost vůči týmu,“ dodává Dubový.
Omluvenka ze školy, pak těsný boj o finále. Pro zkušenosti na Evropské hry |
Často se týmová soutěž řeší prostým součtem výsledků z individuálních klání. Ve Vratislavi ale proběhl samostatný závod. „A to jsou pak ty myšlenky o zodpovědnosti mnohem častější,“ říká Rampula.
Riziko fiaska
S myšlenkami musí střelci zápasit neustále – jaké padají rány, jak asi střílí soupeři, a v týmovém závodě také: jak se daří mým kolegům?
„Myšlenka uletí v mžiku a oči jsou také nenechavé. Ale to jsou jen věci navíc, které nepomůžou. Vidím, že se klukům nedaří, a také mě to stáhne, nebo si naopak řeknu: kluci jedou, musím přidat! Jen tím zvyšuji riziko nějakého fiaska. Důležité je myšlenky přijmout a poslat dál. Přehazovat je lopatou, nenechat je v hlavě zakořenit, aby si tam dělaly, co chtěly,“ přibližuje své nastavení Dubový.
Naopak Schejbal volí zcela jiný přístup: „Vědomě se koukám na výsledky ostatních, na obrazovku souseda za mnou. Cítím, že nejlepší výsledky střílím, když o něco jde. Potřebuji se dostat pod tlak. Uklidňuje mě, když mám přehled a vím, co se děje kolem.“
Také má každý individuální přístup, jak se při střelbě uklidnit a zamezit nežádoucímu třesu v ruce. Dubový volí cestu stereotypů a stále stejných strojově se opakujících se pohybů. „Všechno dělám na vteřinu přesně, snažím se nevkládat nic navíc. Nějaké rozčilování u mě nemá místo,“ říká.
Schejbal se uzavírá do bubliny a případné chyby analyzuje z pohledu druhé osoby. „Snažím se tak odprosit od mých problémů,“ přibližuje.
Rampula pak sází na hluboké dýchání a spoléhání se na tělo. „Svalová paměť je schopná se trefit sama o sobě. Čím méně do toho budu kecat, tím to bude lepší. To jsem se naučil na rychlopalné pistoli, kde mám čtyři sekundy na pět ran,“ vysvětluje. Při rychlopalbě má navíc kolem sebe deset metrů, zatímco u vzduchové pistole jsou soupeři vzdáleni jen jeden metr. „Takže se cítím trochu stísněně,“ říká s úsměvem.
Bez plyšových maskotů
Vydržet několik desítek minut zcela koncentrovaný a bez rušících myšlenek je náročné a vyčerpávající. „Když jsem se střelbou začínal, říkal jsem si, že to není tak fyzicky náročné. Ale pak jsem začal jezdit na vyšší soutěže a zjistil jsem, že po závodě mám hlad a jsem unavený. To jsem nečekal,“ přiznává Rampula.
„Hlavně to odnáší hlava. Tam musíme vložit veškerou energii a pracovat, bojovat s vnitřními pocity a korigovat je,“ dokresluje Dubový. „Samozřejmě je střelba i fyzicky náročná, ale psychická náročnost převažuje. Všem se nám chce po závodech spát,“ souhlasí Schejbal.
Zatímco dvaadvacetiletý Schejbal i třiadvacetiletý Rampula jsou na Evropských hrách nováčky, osmadvacetiletý Dubový je veteránem z her v Baku 2015 i Minsku 2019.
„Tam bylo všechno na jednom místě. Mohli jsme zažívat tu krásnou atmosféru olympijské vesnice a společných aktivit pro sportovce. Tady ve Vratislavi jsme tři sta kilometrů od všeho dění,“ mrzí ho. Zatímco letos je hlavním městem her Krakov, střelba byla umístěna do centra Dolnoslezského vojvodství.
„Přijde mi, že se organizátoři rozhodli na střelbě ušetřit. Zázemí ani ubytování nejsou zvlášť na úrovni, není tu ani žádný stánek, kde bych si mohl koupit plyšového maskota,“ říká sběratel plyšáků ze všech vrcholných akcí. „Je to tu takové smutné,“ uzavírá.
