Slalomář nejede na slavný závod, učí se doma anatomii

P r a h a - Ještě dva roky, do zimní olympiády v americkém Salt Lake City, má Marcel Maxa v plánu vydržet na lyžích jako závodník. To mu bude sedmadvacet. Na co se nejznámější český slalomář současnosti dá potom? Kdo ví. Asi půjde na záchranářskou školu nebo k horské službě. "Záchranářství mě moc láká. Především bych za sebou viděl odevzdanou práci," tvrdí lyžař.

Je to svérázný chlapík, tenhle mladý sportovec. Uhlovitě černé rozcuchané vlasy, je neoholený, ale mluví spisovně a vedle na stole leží kniha Putování, ve které Hermann Hesse pojednává o pravověrné lásce k Bohu. "V té knížce občas najdu něco ze sebe." Miluje čtení starých a levných knih, když ho chytne fantazie, dá se do malování. Pár abstraktních obrázků visí v jeho bytě naproti nádraží ve Vraném nad Vltavou. Hraje na kytaru a skládá texty, dřív chtěl založit hudební skupinu.
"Jaké mám ambice? Být ve slalomu v nejlepší třicítce, to znamená pravidelně bodovat ve Světovém poháru," říká. Tak trochu exotický cíl. K bodům má hodně daleko, ostatně tak jako další čeští lyžaři, ve světovém žebříčku nejlepších slalomářů se křčí na konci druhé stovky.
Mezi světovými esy se blýskl jedinkrát. Už to budou dva roky, kdy v olympijské kombinaci sjezdu a slalomu omráčil šestým místem. "Čísla si vůbec nepamatuju, vypouštím je, připadají mi nedůležitá, ale jedno vím: po slalomu jsem byl devátý," povídá nadšeně ještě dnes. Porazil třeba Aamodta, všestranného borce z Norska a v současnosti druhého muže žebříčku. Ve sjezdu si Maxa ještě polepšil. Nevídané - šestá pozice.
Nakonec však přišlo velké zklamání.
Ke sjezdu vystartoval o pár vteřin dřív, než mohl. Když se odrážel a vyjížděl na trať, uslyšel pípání. Signalizovalo jediné: měl jsi počkat, vyjel jsi brzy, budeš diskvalifikován! "S tím vědomím jsem jel celý závod." Mohl to být jeho životní úspěch. Zařadil by se k mála hvězdám československého sjezdového lyžování: k Miloslavu Sochorovi, Bohumíru Zemanovi, Peteru Jurkovi.
Lyžovat začal na šumavském Špičáku.
Měl talent a cit pro skluz, mohl z něho být výborný sjezdař. Jenže k rychlostním disciplínám jsou potřeba pořádné kopce, které doma scházejí. Takže přesedlal k točivým disciplínám, na slalom a obří slalom.
"Dělám to, co umím nejlíp," říká, přestože stále čeká na větší úspěch. "Kdybych zítra z kopců odešel, určitě bych v dalším životním kroku nebyl tak dobrý, jako jsem teď v lyžování." Uvažoval, že bude studovat na právníka, ale z morálních důvodů z toho vycouval. Pak přemýšlel nad byznysem, jenže k tomu mu chybí duch obchodníka.
"Nedokážu prodávat, abych na tom vydělal. Musím dělat něco, co pro mě bude mít vyšší smysl." O víkendu mohl jet podruhé v sezoně slalom Světového poháru, po Madonně di Campiglio. Pár dní mezi nejlepšími slalomáři světa v rakouském Kitzbühelu se však odkládá. Maxa bude v Rokytnici nad Jizerou, protože tam probíhá týdenní zimní výcvik horské služby.
"To je pro mě neodkladný termín.
Když to teď prošvihnu, už mě to dělat nenechají." Místo příprav na slavný závod v Kitzbühelu teď doma z učebnic piluje úvod do anatomie a základní techniky záchranných prací.