"Je to jedna z mála příležitostí ukázat se doma v Brně. Nemusím nikam cestovat, jenom si odskočím na Prigl a pak jdu zase domů," pochvaluje si Ospalý. "Jsem moc rád, že tu ten závod už šestnáct let je. Taky jsem v každém ročníku startoval."
A většinou i vyhrával...
To zase ne. Před šestnácti lety jsem s triatlonem teprve začínal a vyhrávám až v posledních letech. Hodně dlouho mi trvalo, než jsem se s tou tratí porval. Když se ještě jezdilo nahoru do Kohoutovic, to mi vůbec nesedělo. Až od roku 2000 tu bývám na bedně, nejdřív to bylo třetí a druhé místo, až pak přišly výhry.
O víkendu jste startoval na mistrovství Evropy, které jste nedokončil. Co se vám v Lisabonu přihodilo?
Bohužel jsem měl problém se zadní brzdou, kdy se mi v průběhu cyklistické části zdeformovalo brzdové lanko a když jsem na třicátém kilometru zmáčknul brzdu, tak už se nevrátila do původní polohy a brzdila furt. Nešlo to opravit ani když jsem slezl z kola. A se zabržděným zadním kolem se mi nechtělo jezdit dalších deset kilometrů.
Na jaký výsledek jste se v té době cítil?
Já jsem odstupoval v době, kdy už bylo prvních osm lidí ujetých, měl jsem na ně ztrátu zhruba minutu a 20 sekund. Za těch dalších deset kiláků dostal hlavní balík další minutu dvacet, takže pokud bych zůstal v tom balíku, tak bych běžel asi kolem 10. místa. Ale těžko říct, také mi to vůbec běžet nemuselo a mohl bych skončit hůř.
Zkazil vám ten defekt hodně náladu, nebo to berete tak, že už jste si letos smůlu vybral a v tom nejdůležitějším závodě vám naopak bude přát štěstí?
Hned po závodě jsem byl samozřejmě hodně naštvaný, ale těch závodů už mám za sebou hodně. Pár jsem jich vyhrál, ale častěji jsem byl někde ve středu startovního pole. Takže to beru tak, že se občas něco stane.
Jaké jsou teď vaše další plány a cíle?
Teď mě čeká ten brněnský závod, tři týdny na to je 8. června mistrovství světa ve Vancouveru. To bude další vrchol, kde bych rád prodal, co mám v poslední době natrénováno. Pak se v červnu zase musím podívat na objem a v červenci se snažit vyladit formu na 19. srpna, kdy se v Pekingu koná olympijský závod.
Jaký pro něj máte cíl?
Žádný. Na olympiádě už jsem byl dvakrát, jednou jsem nedokončil a jednou jsem byl 26. nebo 29., už ani nevím. Vím, jaké to je neuspět na olympiádě. Když se to stane i potřetí, tak se nic zvláštního nestane a pojede se dál. Takže nemám žádný konkrétní cíl, i když bych samozřejmě rád vylepšil ta dosavadní umístění, abych měl na co vzpomínat. Ale vím, že člověk může být připravený sebevíc, pak se může cokoliv stát a stejně neuspěje.
Jak se vlastně na olympiádu těšíte? Hodně se v souvislosti s ní mluví o negativních věcech, třeba o obrovském smogu.
Naštěstí ten náš závod není přímo v Pekingu, ale asi 50 kilometrů od něj v jiném provinčním městě. A není to přímo klasický městský triatlon, jede se kolem přehrady a v takovém velikánském parku, takže tam s tím smogem nejsou takové problémy jako v Pekingu.
Přímo v Pekingu už jste byl?
Párkrát jsem ho při těch svých cestách navštívil a žádný negativní dojem na mně nenechal. Samozřejmě je nepříjemné, když víte, že svítí sluníčko a je třicet stupňů, ale vy ho v té mlze a oparu nevidíte. Ale jak říkám, na mě to nemělo negativní vliv.
A dům, který jste stavěl, už máte hotový?
Dům je postavený, už dva roky si v něm užívám a věnuju se zahradničení. (smích)
