Rychlobruslení Sáblíkovou v 35 letech stále nesmírně baví. „Ještě se mi do vybalování věcí moc nechce, klidně bych závodila dál,“ prozradila.
Závěr sezony zvládla výborně, kromě úspěšného posledního podniku Světového poháru v polském Tomaszówě vybojovala na mistrovství světa v nizozemském Heerenveenu dvě bronzové medaile.
Sáblíková nepřetržitě sbírá medaile už 17 let. Předčí Wüstovou? |
„Atmosféru jsem si užila naplno, v hale bylo neuvěřitelných dvanáct tisíc lidí. Člověka to trošku vystresuje, ale zároveň cítí čest a má super náladu, že tam může být.“
Výkony české legendy navíc pozorovala z hlediště i její maminka. „Doufala jsem, že to cinkne, a povedlo se to hned dvakrát,“ zářila.
„Pro sebe mám více než splněno, s medailí na trojce jsem vůbec nepočítala a čas, který se mi povedl na pětce, byl pro mě taky obrovským překvapením.“
Na pěti kilometrech zajela vůbec nejlepší čas na heerenveenské trati v kariéře – 6:47,78. „Vůbec jsem netušila, že se tam dá jet takhle rychle. Led byl skvěle připravený, když se podíváme i na holky, které byly přede mnou, tak zajely úžasné časy. Klobouk dolů rolbařům,“ smekla Sáblíková.
Medailistky ze závodu na 5 km na mistrovství světa: zleva druhá Ragne Wiklundová, vítězka Irene Schoutenová a třetí Martina Sáblíková
Zlatá Nizozemka Irene Schoutenová měla čas 6:41,25 a stříbrná Norka Ragne Wiklundová se blýskla výkonem 6:46,15. Časomíru pod hranici 6 minut a 50 sekund kromě Sáblíkové stlačila ještě Kanaďanka Isabelle Weidemannová.
„Nepamatuju si, že by tak rychle jezdilo tolik lidí,“ divila se.
A tak musí přemýšlet, jak udržet výkonnost, díky které by i nadále stačila mladším závodnicím. „Trénink se musí trošku upravovat. Rychlá kola, která teď jezdíme, se třeba tři, čtyři roky zpátky nejezdila. Vůbec se to nedá srovnávat,“ popisovala hlavní změny.
Závodnice neustále zrychlují tempo i frekvenci bruslení. „Na jednu stranu je strašně těžké se neustále přizpůsobovat, ale na druhou stranu jsou to obrovské výzvy. Pořád mě baví bojovat, i když bývám nervózní a soupeření je náročné, naplňuje mě to.“
Martina Sáblíková se raduje z bronzové medaile ze závodu mistrovství světa na 5000 metrů
Do velkých tréninkových experimentů a razantních změn v přípravě se ovšem nehrne. „Už mám za sebou spoustu závodních sezon, takže úplně všechno měnit nejde,“ smála se.
A plně si uvědomuje, že medailové období nemůže trvat věčně. Ostatně už letos se pomalu připravovala, že z mistrovství světa nedoveze žádnou medaili, ale opět zazářila.
„Sport se vyvíjí, posouvá a mně přibývají léta. Mladší bruslařky jsou dravější a je to vidět i na ledě podle toho, že se pohybují s jiným elánem než my starší. Já jsem ráda, že s nimi dokážu ještě držet krok a že jsem úplně neodešla.“
Cílevědomá zůstává i nadále. Nabízí se tedy otázka: Co dál?
OBRAZEM: Ze zamrzlého rybníka šampionkou. Pouť Sáblíkové a její úspěchy |
Třeba zaútočit na zisk 150 medailí z velkých akcí včetně Světového poháru. Už jich má 146. „Šance asi budou, ale neřeším to. Byla bych ráda, kdyby se to povedlo, ale to se uvidí v následujících sezonách.“
Po skončeném ročníku totiž myslí především na odpočinek. Chce si dopřát zaslouženou pauzu od cestování. „Mám toho nalítáno opravdu dost, takže se těším, že si užiju domov a rodinu.“
Bez pohybu však rozhodně déle než dva týdny nevydrží a rychle se vrátí aspoň k běhu a jízdě na kole. „Hýbat se musím, nechci říct, že jsem stará, ale už nemůžu jen zůstat ležet v posteli nebo na gauči.“
Vize je totiž jasná. Zazávodit si ještě na zimních olympijských hrách v roce 2026. „Plánuju vydržet, ale uvidíme, jak to bude vypadat, jsou to další tři roky. Budou to náročné tři roky, ale snad se mi to podaří zvládnout.“
