„Chtěla jsem do skupiny, ve které budu s lidma, kteří se zaměřují na stejné disciplíny jako já. To byl hlavní záměr,“ říká 22letá sprinterka, která byla šestinásobnou juniorskou mistryní světa. Mezi ženami má prozatím na kontě dvě desátá místa z olympijských her, páté a šesté místo z mistrovství světa i vítězný závod Světového poháru 2013 v Charbinu. Ovšem s jídlem roste chuť.
Máte za sebou první přípravné závody v Erfurtu a Heerenveenu. Co vám ukázaly?
Na kiláku, který beru za svoji hlavní trať, jsem se celkem uklidnila, když jsem zajela dobrý čas 1:17. Na pětistovce u mě probíhají různé technické změny, tam to možná bude chvilku trvat, než si to všechno sedne. Ale cítím se dobře.
V čem se trénink v Nizozemsku nejvíc liší od toho, na který jste byla zvyklá?
Určitě není v tak velkém objemu jako dřív. Zato jsem dost nasprintovala jak na ledu, tak na dráze. Skákali jsme jinak, kolo jsme používali jinak. Docela dlouho mi trvalo, než jsem si zvykla na jiné tréninky v posilovně. Ale baví mě pohybovat se na ledě s holkama, co jezdí stejné sprinterské tratě jako já.
Pobyt a trénink v zahraničí však pro vás asi budou docela drahou záležitostí?
No, zadarmo to úplně není. Jsem ráda, že mě ten tým chtěl, je tam z jeho strany i obrovská pomoc, bez které bych to asi finančně nedala. Opravdu o to stáli, aby můj přestup vyšel. Jistě, je to pro mě krok do do neznámých vod. Věděla jsem, že to bude ze začátku boj. Ale já se pro tu změnu rozhodla a chci do toho dát všechno.
Ve stylu buď-anebo?
Tak. Buď mi to půjde, anebo ne. Ale nelituju. Je to pro mě motivace i nakopnutí. Žiju v cizině a poznávám nové věci.
Takže jste se v podstatě do Nizozemska přestěhovala?
To byla jejich podmínka. Kdybych měla jezdit po každém soustředění do Česka, bylo by to příliš komplikované. Mí noví trenéři se snaží můj čas, který trávím v Česku, co nejvíc zkracovat. V Česku není dráha a tréninky tu probíhají pořád na suchu. Tak sem opravdu přijedu jen na návštěvu.
Kde nyní bydlíte?
V Heerenveenu mám apartmánek pět minut od haly, mám to na kole kousek. To je pohoda.
Musela jste změnit i některé životní návyky?
Člověk by si řekl, že jde o Evropu a proto to tam bude podobné jako u nás, ale životní styl mají opravdu jiný. Lidé jsou tam jiní, stravování je jiné, řeč je jiná. Osmdesát procent dne pořádně nevím, co kdo říká. Zpočátku kvůli mně hodně mluvili anglicky, ale potom už to omezovali.
Musíte studovat holandštinu?
To chtějí. Snažím se, mám i soukromé hodiny. Těch změn je vážně hodně.
Jak vám holandština jde?
Připadá mi gramaticky lehčí než němčina. Je víceméně složená z angličtiny a němčiny, takže některá slovíčka pochytím. A jsem ráda, že nemá pády.
Zmínila jste i odlišné stravování. V čem se nejvíce liší?
Musela jsem odstoupit od teplého oběda, což pro mě bylo dost těžké. Oni tam oběd řeší studenými sendviči, což bylo pro mě coby velkého gurmána složité. Když pak přijedu do Česka a mamka mi navaří, už ani pořádně nevím, co mám jíst.
Česká rychlobruslařka Karolína Erbanová při olympijském závodu na 1 000 metrů.
Máte v týmu jednoho kouče, který se vám věnuje, nebo je jich více?
Trenéři jsou tam dva, Gianni Romme a Marianne Timmerová, bývalí olympijští vítězové. Ti se starají o celý devítičlenný tým, který se dělí na sprinterskou část a všestranné závodnice. Kromě mne je v něm z ciziny ještě Japonka Kodairová.
Na jak dlouhou spolupráci jste se dohodli?
Nejméně na dva roky. Ale spíš na 2 + 2. Taková první „zastávka“ bude po dvou letech, kdy se ohlédneme a řekneme si, jak se nám to zatím povedlo.
Martina Sáblíková se zmínila, že je pro ni zvláštní, když nyní trénujete s její největší konkurentkou Ireen Wüstovou. Jak to vnímáte vy?
Ireen přestoupila do týmu Continu až po mně, na to jsem překvapivě koukala stejně jako Martina. Taky jsem se trochu bála, Ireen jsme vždycky pozorovali zdálky a nevěděla jsem, co si o ní myslet. I pro ni je to teď velká změna, už není najednou v týmu, kde by byla alfou a omegou všeho, po letech udělala také ona velký krok jinam. Ale Martinu spolu rozhodně neřešíme, to ne.
Zajímalo je, jaké jste měli v Česku tréninkové praktiky?
Čekala jsem, že na to padne řeč a byla jsem připravená, že se o tom nebudu chtít bavit. Ale jejich trenéři mají své metody, kterým věří, a žádný tlak od trenérů ani holek nenastal. Neptali se. Nebylo by to ani vhodné.
Na Světové poháry a na vrcholné akce roku vás musí nominovat český svaz a vašim reprezentačním trenérem je nadále Petr Novák. Ale kdo z koučů s vámi bude stát při závodech u ledu? Petr Novák, nebo vaši současní trenéři?
Záleží na tom, jak to Petr a federace budou chtít. Ještě se musíme domluvit. Ale já při závodě nekroužím tolik kol jako Martina, takže tohle je až poslední bod procesu, při němž si spousta věcí musí nejprve sednout.
Jste Češkou v nizozemském klubu a na velkých akcích teoreticky můžete obrat Nizozemce o medaile. Přitom s vámi trénují jejich sprinterské hvězdy Boerová a Oenemaová. Neměla jste obavy, že vlastně nebudou mít zájem vychovat si konkurenci?
I o tom jsem přemýšlela, abych tam nebyla jen tak nastrčená. Ale tím, že přibrali do týmu i Japonku, nepociťuju nějaké znevýhodnění. Naopak, na začátku se trenéři naopak na nás dvě zaměřovali, protože se nám snažili pomoci co nejlépe vplout do života v týmu. Žádný pocit, že bych byla odstrkovaná, rozhodně nemám. Oni mají v hlavě, že chtějí globálně povznést celé rychlobruslení. Uvědomují si, že pro tento sport není dobré, aby medaile sbírali pořád jen Holanďani.
Budete se nyní v sezoně zaměřovat jen na sprinterské závody a patnáctistovku, nebo počítáte i s evropským mistrovstvím ve víceboji?
Zatím jsme se s Petrem Novákem bavili jen o nominaci na první čtyři závody Světového poháru. Pak bude dlouhá vánoční pauza a dál uvidíme.
