Ve druhé jízdě jste zaškobrtla. Co se stalo?
Každý se mě na ty moje pády ptá... Nevím, jak se to vždycky stane. Hodně přetáčím tělo ve finiši, kvůli rychlosti. Pak jde trup dozadu, což se špatně koordinuje. Ale jsem ráda, že jsem to ustála. Chtěla jsem jízdu hlavně dojet.
Při vašich jízdách se ani jednou nepovedly starty. To moc běžné není.
Opravdu ne. Hlavně u druhého startu jsem byla mnohem nervóznější. Soupeřky zřejmě chtěly riskovat. Ale do toho já se nepouštím. Raději jsem byla trpělivá a v klidu jsem si počkala na start.
Před druhou jízdou se opakování startu neúměrně prodlužovalo.
Člověk si řekne, je to patnáct vteřin, to nic neznamená. Ale jednoznačně to moc klidu nepřidá.
S desátým místem jste nakonec spokojená? Nebo jste pomýšlela i na vyšší příčky?
Když o tom přemýšlím, trochu to mrzí, ale taky jsem mohla spadnout a skončit mnohem hůře. Jsem hlavně ráda, že jsem závod dokončila a desáté místo jednoznačně beru. Možná jsem tajně doufala, že by to mohlo být ještě lepší. Ale tohle je před kilometrem dobrý příslib.
Po první jízdě bylo na výrazu tváře poznat, že jste nadšená.
Chtěla jsem se přiblížit co nejvíce 38 vteřinám. To se hodně povedlo. Radost mám z první stovky a na kilometrovou trať budu rozjezd potřebovat.
Byla to pro vás trať na rozehřátí?
Na olympiádě asi není možné vnímat jakýkoliv závod jako rozehřátí. Ale pětistovka je mojí nejslabší tratí. Doufám, že vrchol teprve přijde
