Říkal si, že je blázen. Ale jezdil dál

Praha - Věděl, že si zahrává s osudem. „Někdy si říkám, že jsem úplný blázen,“ přiznal letos Peter Gehm v rozhovoru pro list Hamburger Abendblatt. „Když najíždím proti mohutným překážkám, překonávám strach, který sídlí v mém nitru,“ vyznával se. „Ale nemohu si pomoci. Překážkové dostihy jsou můj život. Chci být úspěšný? Pak musím ze sebe vydat ne 100, ale 110 procent.“

Byl vítězným typem, slavnějším však v cizině než doma. Protože v Německu překážkové dostihy pozvolna umírají.

„Sedíme tu na podlamující se větvi. Z německých gáží nemohu přežít,“ tvrdil Gehm. Zatímco třeba ve Francii se ročně běhá 2134 dostihů nad překážkami, v Německu je jich pouhých 75.

Proto jako nomád putoval od štace ke štaci. Odpoledne v italském Meranu, přes noc za volantem auta, nad ránem už v Pardubicích. A ještě se usmál, když povídal: „Noční přesuny patří k mé práci.“

Většinou toho moc nenamluvil. „Ale Lester Pigott byl stejný,“ připomněl slavného britského žokeje Gehmův manažer Petr Vraný.

Rovinné koně sedlal zřídka, se 67 kilogramy patřil v padoku k těžším vahám, pro rovinu nevhodným.

„Zato překážkové koně dokážeme my, těžší a silnější jezdci, ve finiši lépe povzbuzovat. A také z nich méně padáme,“ usoudil.

Roční hříbě, které v pondělí trénoval, zkrotit nedokázal...

Vítězná Registana s jezdcem Peterem Gehmem.