Bryan Habana jeho sny plnil. Teď končí kariéru jako jeden z nejslavnějších ragbistů historie. „Díky za ty vzpomínky. Byl jsi pro nás inspirací jako nikdo jiný,“ sklonil se sprinter z JAR Wayde van Niekerk.
I jemu by byl Habana důstojným soupeřem, stovku uměl za 10,2.
Rychlost a zase rychlost; právě tou fascinoval. Jeho „indiánské jméno“ zní Ten, který porazil geparda, protože šelmu v neobvyklém souboji skutečně předčil (byť se, pravda, zapomíná, že dostal třicetimetrový náskok a gepard v závěru očividně neběžel na maximum). Pro tento spektákl, který měl přispět k lepší ochraně ušlechtilých koček, občas zapadl jeho další kousek. Tam už nešlo o charitu, nýbrž o reklamu – Habanu nechali běžet proti startujícímu Airbusu A380. A ragbista byl na sto metrech rychlejší!
„To, že jsme mohli sledovat zblízka jeho kariéru, považujeme za velkou výsadu,“ uvedl šéf jihoafrického ragby Mark Alexander.
Několik čísel: v roce 2007 vyhrál světový šampionát a byl vyhlášen nejlepším hráčem planety, za Springboks položil 67 pětek, z toho 15 na MS, což už zvládl jen nejslavnější z All Blacks Jonah Lomu.
Ale v případě národních sportů jsou ještě důležitější než cifry emoce, což Habana splňoval.
Zatímco Německu dal Zázrak z Bernu, triumf na fotbalovém šampionátu 1954, poprvé po druhé světové válce důvod nestydět se za hymnu, Jižní Afrika zase podobně vzhlíží k události ragbyové. V roce 1995 pořád křivdy a zločiny apartheidu pálily jako žhavé železo, ale v JAR se konalo ragbyové mistrovství světa. Skončilo zlatě a Mandela věřil, že tohle sjednotí zemi.
„Okolo stadionu bylo asi tak 80 procent černých a 20 procent bílých, přímo na tribunách ale 95 procent bělochů. A stejně jsme všichni slavili společně,“ vybavoval si jeho otec Bernie Habana. Malý Bryan to prožíval jako ostatní, s tátou osobně sledovali několik duelů a ragby ho pohltilo navěky. „Je to sport zrozený v nebi,“ napsal nyní on sám.
Ve 34 letech se na něm fatálně podepsaly srážky, skládky a sprinty. Nechává za sebou nejen pověst toho, kdo sám dokázal rozhodovat utkání, ale také image slušňáka, ryzího profesionála, vzoru, patriota.
„Když se někdo takový loučí, je to smutný den,“ řekl jeho zlatý parťák a bývalý kapitán jihoafrické reprezentace Bob Skinstad. „Sám neumím popsat těmi správnými slovy, jak velká legenda to je.“
JAR sice bohatstvím a vyspělostí na nejpřehlíženějším z kontinentů dál vyniká, přesto má spoustu problémů. „Proto nikdo nezapomeneme, co Mandela zvládl skrz sport,“ prohlásil dříve Habana. I ti, kdo šíří velké myšlenky, však potřebují někoho, kdo je realizuje. I když „jen“ běhá s míčem rychlostí geparda.
