"Sestupovat jsme začali asi v deset hodin za pořádné vichřice," sdělil prostřednictvím elektronické pošty vedoucí expedice Hrubý. Uvedl, že sestup bylo to nejnebezpečnější, co výpravu v Himálaji potkalo. "Čerstvý sníh, mlha, spousta větrem umlácenýho sněhu na kamenech, o kterých nikdo nevěděl, co udělají, když se na ně postavíme," vylíčil podmínky sestupu. "Spoustu fixovacích bodů jsme v mlze nebo v ledu prostě nenašli. Hodně nám mrzly ruce, protože jsme dost manipulovali s materiálem, a to v palčákách nejde," dodal Hrubý.
Ze čtvrtého do třetího výškového tábora sestupovali horolezci pět a půl hodiny. Vomáčková a Šimůnek v třetím kempu zůstali s nadějí, že se na vrchol dostanou o den později, ale i jim počasí v neděli ráno výstup znemožnilo.
Sedm českých horolezců se do Asie vydalo v polovině června. Bez použití lahví s kyslíkem se pokoušeli zdolat horu z pákistánské strany, takzvanou Česenovou cestou. Hrubý litoval, že útok na vrchol K2 nevyšel, ale postup Česenovou cestou ocenil. "Měli jsme jenom jediný pokus a naprosto fatální chyba v předpovědi počasí nás nakonec definitivně sundala, ale pravdou zůstává, že toho Česena jsme vylezli. Má to bezesporu ohromnou sportovní hodnotu, i když vrchol je vrchol," řekl.
Češi nemohli se sestupem déle otálet, neboť nejpozději ve čtvrtek 9. srpna musejí opustit základní tábor, aby stihli plánovaný odlet z Pákistánu.
