Teď na víkendovém Letním mistrovství České republiky tu získala zlatých medailí dokonce pět. Slavila se však na úplně jiných tratích 200 metrů znak a motýlek, 400 metrů polohově a s klubovou štafetou na 4x 100 i 4x 200 metrů, navíc vždy v národním rekordu. Nebýt smolné diskvalifikace její poslední štafety na 4x 100 metrů polohově, měla by jich z Pardubic dokonce šest.
Ve skvělých výkonech se zjevně odráží fakt, že Závadovou zase pořádně baví závodit . "Letošní rok je pro mě takový celý zvláštní. Maturovala jsem a plavání šlo na měsíc na vedlejší kolej. Tím nechci říct, že bych nechodila na tréninky, ale myšlenkově jsem byla jinde. Ale ta pauza mi i pomohla, momentálně se snažím užívat si každý trénink i závod," tvrdí.
Co říkáte tomu, že jste i díky zlatým medailím ze štafet nejúspěšnější plavkyní šampionátu?
Vidíte, to by mě ani nenapadlo. Samozřejmě jsem ráda, ale největší zásluhu na tom mají ty naše štafety, které se nám povedly ze všeho nejvíc. Dvě zlata a dva české rekordy. To jsme s holkama ani nečekaly. A individuální starty dopadly taky nad mé očekávání.
Není to mistrovství trochu naruby? Favorité sice brali medaile, ale často v jiných disciplínách než svých hlavních...
Je to trochu jinak postavené. Termín je měsíc před mistrovstvím světa a já to navíc mám čtrnáct dní před univerziádou. Takže jsem ani v Pardubicích své hlavní disciplíny jezdit nechtěla. S trenérem jsme se dohodli jen na 400 metrů polohově. Myslím, že není špatné si na vrcholné akci vyzkoušet jinou disciplínu.
Simona Baumrtová v sobotu překonala český rekord na 200 metrů volný způsob, ale už v pátek ohrožovala i ten váš na 200 metrů polohově. Oddechla jste si, že odolal?
Jsem ráda, že vydržel. Ale na druhou stranu jsem jí zároveň i přála, aby ho zaplavala, protože vím, že na to trénuje. Teď má místo toho rekord na 200 metrů kraul, o který jsem se sama také snažila, takže ten se zase musím pokusit sebrat já jí (úsměv).
Který závod pro vás byl nejtěžší?
Od dvoustovky motýla jsem si slibovala trošku více; chtěla jsem se aspoň přiblížit českému rekordu, což se mi povedlo na osm desetin. Ale bolelo to jak nikdy.
S jakými ambicemi vyrazíte na univerziádu?
Uvidíme, jak to sedne, nemůžu se na ni připravit úplně stoprocentně, protože to bych nezvládla zaplavat slušně na mistrovství světa. Doufám, že to půjde co nejlépe, chtěla bych zase stáhnout nějaké ty vteřiny na 400 polohově a probojovat se do finále. Netuším ale, kdo tam bude ze světových plavkyň. Jedu tam tedy spíš na takovou "kukačku", bude to moje první univerziáda. Snad se bude dařit i ostatním, co tam pojedou.
A na mistrovství světa?
Budu se snažit zaplavat co nejlepší čas. Nečekám od sebe, že bych třeba na čtyřstovce pokořila český rekord. To se mi před dvěma lety povedlo nějakým zázrakem a nemohu se tomu přiblížit. Budu prostě trénovat a věřit, že z toho bude kvalitní výkon. Já mám bohužel nevýhodu v tom, že na mistrovství světa plavu první a osmý den. Mezitím něco budu muset dělat, asi trénovat nebo se nějak udržovat.
Když budete mít mezi závody v Barceloně takový prostor, nebudete si chtít pořádně prohlédnout město a jeho okolí?
Je fakt, že ostatní plavci skončí třeba pátý den a pak můžou chodit po památkách. Ale já na to nemám pomyšlení, abych si chodila po městě jak na dovolené, když vím, že mě ještě čeká poslední den hlavní disciplína. Většinou z toho města, kde se zrovna mistrovství koná, nic moc nevidím. Možná tam ještě poplavu víceméně tréninkově 400 kraul, jestli bude zhruba uprostřed mezi mými disciplínami, abych se něčím zaměstnala. Jezdit každý den jenom trénovat je únavné.
A když to s kraulem nevyjde, jak si vyčistíte hlavu?
To se tam budete týden trápit? Před dvěma lety v Šanghaji to bylo stejné. Ráno přijedu na bazén a zatrénuju si, dejme tomu, čtyři kilometry. Pak jdu fandit českému týmu, když někdo od nás plave. Potom jedu na hotel a odpočívám. A odpoledne jedu zase trénovat a podívat se na finále. Tohle dělat šest dní je vážně vyčerpávající. Takže doufám, že se tam ten kraul někam vejde. Jinak to budu muset nějak přežít.
