„Chci to dát. Kdyby to nevyšlo, mrzelo by mě to hodně. Jsem přesvědčený, že na to mám. Nedostatky se dají za rok vypilovat,“ věří mladík, který ve Fryštáku začínal s fotbalem a zásadně plave v místech, kde vidí na dno.
Záříte na padesátce, kvůli olympiádě se ale musíte zaměřit na stovku. Jak jste na tom?
Mám zaplaváno 54,32, vteřiny a olympijský limit je 53,74. Trochu se bojím rozjet první padesátku rychleji. Plavu ji o vteřinu a půl pomaleji, než je můj osobák na padesátku. V létě jedu na tři šampionáty, zkusím to a uvidím, jestli vydržím do konce.
V přípravě jste limit už zdolal?
Je to úplně něco jiného než v závodě. Nejsem tréninkový typ, že bych plaval extrémní časy.
Váš trenér Zdeněk Kasálek mluví i o polohovce na 200 metrů.
Tam je limit docela brutální. Hluboko pod dvě minuty a já mám 2:01. Musím natrénovat prsa a za rok se na nich zlepšit nejde tak rychle.
Plavec Knedla vytvořil v Monaku český rekord na 50 metrů znak |
A 200 metrů znak?
Nikdy jsem nenašel správné tempo, abych vydržel celou dvoustovku a neumřel na 150 metrech.
Chce to dozrát, nabrat zkušenosti?
Některým to jde. Ale ani mě to moc nebaví. To máte dvě minuty dívání se do stropu, utrpení. Nohy vás po stopadesátce bolí. Fakt ji nemám rád. Plaval jsem ji na mistráku, ale jen kvůli titulu.
Inspiruje vás zlínský prsař Daniel Málek, který na olympiádě v Sydney 2000 doplaval dvakrát pátý?
Mám dojem, že z mladých plavců málokterý tuší, kdo Dan byl. Konkurence v plavání je obrovská, jeho výkony jsou neuvěřitelné. Když se kouknu, jaký je potřeba čas na páté místo ve znaku na olympiádě, což je o dvě vteřiny od mého osobáku, přijde mi to absurdní.
Plavec Miroslav Knedla na MEJ v Otopeni.
Málek také plaval sprinty.
V tom mají na olympiádě výhodu kraulaři. Danovi šly i delší tratě. Páté místo má ze stovky i dvoustovky. U něj problém nebyl. Já se to musím naučit.
Letošním plaveckým vrcholem je mistrovství světa v dlouhém bazénu v japonské Fukuoce. Vy ho ale vynecháváte. Proč?
Na plavání mám rád cestování, chtěl jsem se do Japonska podívat. Ale dohodli jsme se s trenérem, že se zaměříme na juniorské akce, které můžu letos plavat naposledy. První bude mistrovství Evropy v Bělehradu, pak pojedu na evropský šampionát do 23 let v Dublinu, kde budou startovat i týmy ze Severní a Jižní Ameriky, Oceánie a Austrálie. Na začátku září mě čeká mistrovství světa juniorů v Izraeli a to je můj vrchol, na který budeme trénovat nejvíce. Budou tam plavecké velmoci, Američané, Australané. Uvidím, jak na tom jsem.
Knedla zaplaval ve Stockholmu český rekord na polohové dvoustovce |
Prý máte nabídky z amerických univerzit, kde byste mohl plavání spojit se studiem?
Hlavně musím do té doby odmaturovat, teď končím třeťák. V září se tam jedu podívat. Záleží, jestli se mi tam bude líbit. Jestli mi to za to bude stát.
Jak dáváte plavání dohromady se školou?
Mám individuální plán. Na naší škole mám docela vstřícné učitele. Třeba v matematice si můžu dopisovat jen velké testy. Ty menší bych těžko stíhal všechny.
Jak se donutíte učit po tvrdém tréninkovém drilu?
Nejsem tréninkový ani studijní typ. Když máme na soustředění po tréninku, jediné, co chci, je jít spát. (úsměv) Musím se pak hecnout.
Kolik týdně zvládnete naplavat kilometrů?
Když jsem ve Zlíně, je to nějakých 50 kilometrů týdně. Na soustředění to bývá více. Když jsem byl se seniorskou reprezentací na Tenerife, naplaval jsem za tři týdny 210 kilometrů. Po dvou týdnech to už bylo otravné a těšil jsem se domů.
Proč jste si vůbec vybral plavání, takovou řeholi?
S rodiči jsme zkoušeli hodně sportů. Lyžování, ve Fryštáku fotbal, který mě strašně bavil. Zároveň jsem chodil do plavecké přípravky. Trenérka přemlouvala rodiče, aby mě dali do sportovní třídy ve Zlíně. Vůbec se mi nechtělo, ale nelitoval jsem, i když mě mrzelo, že už jsem neměl na fotbal čas. Poznal jsem nové spolužáky, se kterými jsem kamarád doteď.
Znak není mezi čtyřmi plaveckými styly nejatraktivnější. Co vás na něm lákalo?
První mládežnický titul jsem získal na 200 metrů motýla, ale potřebujete na něj hodně svalové hmoty a tu nemám. Na znaku stačí, abyste byl aspoň trochu vysoký. Dobrá výška pro znakaře je 190 centimetrů, chybí mi asi šest, což už asi nedorostu. Mám ale jinačí techniku. Neplavu s pokrčenější rukou, mám ji nataženou. Neznám nikoho, kdo by takhle plaval.
Znakař Knedla vyhrál ve Stockholmu padesátku, vyrovnal český rekord |
Nevadí, že neplavete podle učebnice?
Vyhovuje mi to takhle více. Zkoušel jsem to s pokrčenou rukou, ale nikdy jsem neplaval tak rychle. Lépe tak projíždím vodou. Mám silnější záběr.
Kdy vám došlo, že byste to mohl v plavání někam dotáhnout?
Rok a půl zpátky, když jsem se poprvé kvalifikoval na juniorské mistrovství Evropy a hned do finále padesátky, přestože jsem si měsíc a půl předtím zlomil vřetení kost na ruce. Když se daří, baví vás to více. Hlavně závody, i když je to stres. Nejraději mám padesátku znak, také krátkou polohovku. Jsou tam všechny styly a docela rychle ubíhá. Fajn je cestování. Kdybych měl závodit jen v Česku, asi by mě to přestalo bavit.
Je něco, co vás na plavání štve?
Neměl bych říkat tréninky, protože mě musí bavit, ale nebaví. (úsměv) Při plavání si s nikým nepopovídáte, nemůžete si pustit písničky do uší.
Na co myslíte, když dáváte na tréninku jeden bazén za druhým?
Musíte se naučit nějakou písničku a pořád si ji přehráváte v hlavě. Výhoda je, že můžete přemýšlet nad mnoha věcmi. Třeba co si dáte k obědu. Když se nudíme, řekneme trenérovi, ať nám dá matematický příklad, a počítáme třeba součin dvou tříciferných čísel.
Jenže se pak hůře soustředíte na techniku, ne?
To pak trenér řekne stop, žádné přemýšlení. Obdivuji kluky, kteří závodí na 1 500 metrů. V krátkém bazénu je to 60 úseků. Každou myšlenku, která vám projde hlavou, musíte vypustit.
Mimochodem, zaplavete si jinde než v bazénu?
Pokud nevidím na dno, bojím se.
