Otec Váňa: Syn nevydrží tak dlouho

Josef Bartoš, prominentní stájový žokej Josefa Váni, povídá u čaje svému šéfovi: "Musel byste vyhrát Velkou v šedesáti, abyste se stal historicky nejstarším vítězem." Jenže Váňovi, pětinásobnému šampionu Velké pardubické, je "teprve" pětapadesát. "Tak to musím ještě chvilku jezdit," říká.

Josef Váňa, pětinásobný vítěz Velké pardubické, na Juventusovi v čele průvodu svých koní po lehkém tréninku - ŠÉF. Josef Váňa, pětinásobný vítěz Velké pardubické, na Juventusovi v čele průvodu svých koní po lehkém tréninku.

Manželka Pavla mu to sice každý rok zakazuje, ale on ji neposlouchá. "Přitom má ten můj chlap jiných starostí až až. Ale příští rok už si dá říct, slíbil mi to," tvrdí Pavla. Manžel oponuje: "Že si na to nevzpomínám." Velká 2009 bez matadora Váni? Na to nesázejte.

Už loni se na jejím startu mohl sejít se synem Josefem Váňou mladším, jenže tehdy kvůli zranění obratle chyběl. Tuto neděli se to konečně stane. Váňové ze dvou generací, otec a syn, budou sedlat dva koně do Velké: Juventuse a Decent Fellowa.

. PROJEĎTE SI VELKOU PARDUBICKOU

Animace slavného dostihového závodu: přesná trať, detaily jednotlivých překážek, seznam kvalifikovaných koní a přehled předchozích vítězů ZDE.

Kdo z vás dopadne líp?
Syn Váňa: Doufám, že táta. Už by mohl pošesté vyhrát a konečně to ukončit, ne?

Takže kdybyste vjížděl do cílové rovinky první a táta byl těsně za vámi, pustil byste ho?
Tak to zase ne! Ale přeju mu vítězství.

. Josef Váňa

Slavnému žokeji je 55 let. Je nejúspěšnějším jezdcem Velké, vyhrál ji pětkrát – čtyřikrát se Železníkem a jednou s Vronským, celkem se jí účastnil už 21krát.

Vážně chcete, aby skončil?
Vždyť už má nějaký ten věk. Taky se o něj bojím.

Proč se o vás syn bojí, pane Váňo?
Otec Váňa: Možná proto, že při práci padám z koně častěji než on. Asi si myslí, že už bych to v tom stáří nemusel ustát.

On nepadá?
Díky tomu, že ve škole jezdí denně parkurové koně a sedlá víc potvor než já, tak se naučil pádu bránit.

A co když v neděli nevyhrajete, pane Váňo? Kdy s kariérou skončíte? Existuje nějaká limitní hranice?
Už před poslední letošní kvalifikací na Velkou jsem si říkal: Když ji, ty starej blbe, nevyhraješ, tak už toho Juventuse ve Velké nepojedeš. Ale vyhrál jsem ji. I když je fakt, že moje kariéra je na spadnutí.

Zdraví zatím slouží? Vám oběma?
Otec:  Musím to zaklepat. Posledních čtrnáct dnů mě nic nebolí.
Syn: Já jsem taky psychicky i fyzicky v pohodě. Dobrý.

Umíte si představit, že budete tak jako táta jezdit dostihy až do pětapadesáti?
Syn: Ne. Táta začal mnohem později než já. Navíc životnost profesionálních žokejů není zas tak velká, táta je spíš výjimka.
Otec: Pepča má smůlu, že moc narostl, až na 178. Má i těžké kosti. S tím bude mít brzy problémy, nevydrží tak dlouho.

. Josef Váňa mladší

Je mu 17 let, má talent, ale pro žokeje nevýhodu: je vysoký, tudíž se mu hůře hlídá váha. Velkou pardubickou si vyzkoušel poprvé loni, s Juventusem skončil pátý. Studuje jezdecké učiliště a akademii.

Kdo teď drží větší dietu?
Otec: Já. Musel jsem za týden shodit kilo a půl, chodil jsem plavat, nesnídal, jedl zeleninu. Nemám už tolik času starat se o svoji kondici jako zamlada.

Hecujete se navzájem při tréninku?
Otec: To ne, při tréninku se pracuje.

A doma u večeře?
Otec: Tam máme plnou hlavu myšlenek, abychom před Velkou všechno doladili. Možná až v sobotu večer se o něco vsadíme.

Na startu pak na sebe promluvíte?
Otec: Uvidíme. Při kvalifikaci mě Pepča na startu hecoval, že mě s Retrievrem porazí, což se mu nakonec nepovedlo. Pak mi v cíli vyčinil, že jsem mu překřížil cestu před poslední překážkou. Já to tak necítil. Až u videa jsem zjistil, že to tak trošku i mohlo být...
Syn: Jen jsem tátu trošku sprdnul, že mi tam skočil, nic víc.

Jindy vám naopak vynadá táta?
Syn: Jo, dokáže mi dát po dostihu řádně najevo, že jsem něco pokazil.
Otec: Kolikrát se na něj snažím být přísnější, než je zdrávo, až to Pepčovi leze na nervy. Potěší mě, když po dvou třech dnech přijde se zrakem dolu a řekne: Měl jsi asi pravdu. Ale nejpřísnější je stejně naše maminka. Máme kolikrát oba srandu z toho, jak nás buzeruje.

Na čí straně bude maminka v neděli v Pardubicích? Otec: Ta bude hlavně zase celá zelená, aby se nám při dostihu něco nestalo. Ale jinak? Má jako trenérka větší podíl na přípravě Decent Fellowa a Mr. Landa, zatímco já se víc starám o Sixteen a Juventuse. Asi bude  odvědomě přát spíš synkovi, když jede na Decentovi. I proto, že si myslí, že táta už toho dokázal dost.

. Jak je vidím já

manžel a syn očima Pavly Váňové

Co mají společného? Oba dokážou být tvrdí a vzteklí. Nejhorší je, když se spolu dostanou do křížku. Mladí dnes mají spoustu věcí na háku a tátovi se to nelíbí. Chce, aby náš Pepča naopak šel příkladem. Společné mají doma i bordelářství. Teprve když na ně po stopadesáté zaburácím, uklidí.

Čím se liší? Jiní jsou v tom, že Pepča (syn) má po mně citlivější srdíčko, zatímco ten můj chlap je tvrdej na sebe i na okolí, od všech vyžaduje preciznost a někdy jde přes mrtvoly. Pepču jsem naopak ještě neviděla, že by se rozčilil na koně, že by ho třeba při práci zbil bičem. Jde na ně vždycky hodnou cestou. Také různě narostli.

Děti prostě rodiče přerůstají. Pepča to bude mít těžké, už teď v sedmnácti se dost mučí kvůli shazování váhy. Ale o to hezčí pohled potom na ně je, když si v pondělí po dostihu sednou a spořádají svíčkovou s jedenácti knedlíky.

Jak prožívám jejich závody? Při závodě jsem nervózní za manžela i za syna. Už když na startu vyhlašují jejich jména, tečou mi slzy a je mi divně. A jakmile při dostihu někdo klopýtne, hned vyjeknu. Každou vteřinu na nich visím očima. Nikdo si nedovede představit, jak těch deset minut Velké pardubické je pro mě na tribuně nekonečných.