Navrátil se při čtvrtečním tréninku vrhl ze 27 metrů do vody dvakrát. Předvedl skoky, kterými chystá na břehu Dunaje zabojovat o cenné kovy. „Cítím se výborně. Je pro mě důležité odskákat tréninkové skoky, trochu si zacvičit a vědět, že mě nic nebolí,“ tvrdil.
V pátek a neděli pak přidá čtyři soutěžní skoky.
Jak můžete skákat z takové výšky?
Rozhodl jsem se v mládí a už skok z deseti metrů pěkně bolí. Já jsem ale věděl, že chci výš, až na tu hraniční výšku 27 metrů.
Bolí to hodně?
Většinou to štípne, adrenalin ale zajistí, že se člověk cítí super. Až po soutěži většinou zjišťuji, jestli mě bolí záda nebo něco jiného. Každý skok je trochu nebezpečný a vyžaduje pokaždé stoprocentní soustředění.
Jaký význam přikládáte mistrovství světa?
Koná se teprve potřetí v historii a je to pro mě vrchol sezóny. A já se teď cítím přesně v té formě, v jaké bych chtěl na mistrovství světa být.
Při tréninku jste předvedl dva skoky. Při závodě předvedete ty samé?
Ano, přímo je budu skákat v pátek. Chtěl jsem si je osvěžit, abych cítil jistotu. Před závodem si skočím ještě jeden a během sobotní pauzy budu trénovat další dva skoky, které mám v plánu na neděli.
Skoky se výrazně lišily. Proč?
Je to trochu komplikované. Při závodě můžete skočit jen čtyři skoky, ale nemůžete opakovat stejnou skupinu dvakrát. Takže třeba salto vpřed dvakrát v jednom dni.
Na tréninkové skoky jste nepospíchal. Dlouho jste se protahoval. Takhle to máte pokaždé?
Věděl jsem, že trénink bude trvat dvě hodiny, nijak jsem nepospíchal. Byli jsme se se ženou podívat trochu po památkách, pak jsem si dal kafe, pořádně se protáhl, projel se na rotopedu a pak šel na to. Musel jsem se trochu nutit, počasí nebylo moc dobré, ale nedalo se nic dělat, musel jsem zkusit závodní skoky.
Při tréninku hodně foukalo. Ovlivňují vás takové podmínky?
Hlavně to hraje mentální roli. Raději ale půjdu na trénink ve větru a budu vědět, že do závodu můžu jít za každého počasí.
Je důležité, jestli svítí slunce, nebo je pod mrakem?
Když je slunce, tak je větší pohoda, klídek. Člověku se chce skákat. Když je zataženo a pod mrakem, tak tam ten pocit úplně není.
Bazén působí při pohledu z 27 metrů opravdu maličký.
Má patnáct metrů průměr, od věže je dvanáct metrů na délku. Když jsem ale dělal vruty ze stojky, tak jsem pořádně neviděl nic, pak najednou vodu, do které jsem směřoval nohy. Docela adrenalin.
Skákal jste někdy do tak malého bazénu?
Ne. Je to poprvé, kdy to můžu vyzkoušet. Je to určitě dobrá zkušenost do budoucna.
