Dvakrát v této sezoně vybojoval 28letý Michal Březina na závodech Grand Prix druhou příčku. Potom jen čekal na definitivu svého postupu. V sobotu ji měl. Vítězství japonského megatalentu Šomy Una na Grand Prix v Hirošimě zároveň znamenalo, že český krasobruslař už nemůže o finále seriálu ani teoreticky přijít.
„Na Vancouver mám díky olympiádě jen ty nejlepší vzpomínky. Tak doufám, že na ně teď navážu,“ hlásí z kalifornského Lakewoodu, kde se pod vedením kouče Rafaela Arutjuňana připravuje.
Michal Březina, finalista Grand Prix. Jaký je to pocit? Ještě před rokem by šlo o poněkud bláznivou představu, že?
Asi jo. Je fakt, že Rafael mi řekl, že chce, abych se na finále dostal. Ale nikdy bych si nepředstavil, že se to ještě někdy zopakuje. Jasně, práce, kterou jsme s ním za posledního dva a půl roku udělali, k tomu vlastně tak trochu spěla. Přesto jsem nešel do téhle sezony s myšlenkami, že pojedu o finále. Chtěl jsem jen odjet závody, jak nejlíp to půjde. Takový byl můj cíl. Finále je bonus.
Máte pocit, že jde o vaši zatím vaše životní sezonu? Soudě dle nových osobních rekordů se to tak jeví.
Je to dost dobře možné. Hlavně bych v ní všem rád ukázal, co jsem natrénoval. Aby se při závodech všechno dělo jako v tréninku.
Minimálně už se vaše tréninková jistota odráží na čtverných salchowech, protože ty se vám povedly v krátkých programech i volných jízdách při obou vašich startech v Grand Prix.
To jo, na salchow si stěžovat nemohu.
Kde začal ten návrat nahoru? V březnu při volné jízdě na milánském mistrovství světa, která vás katapultovala ze 17. na 10. místo?
Tak nějak postupně jsem se zvedal už od začátku olympijské sezony, před kterou jsme s Rafaelem udělali velký kus práce. Před rokem ještě mé Grand Prix nebyly nejlepší, ale postupně se výkonnost navyšovala. Ve zbytku minulé sezony, od mistrovství Evropy přes olympiádu až k mistrovství světa v Milánu, už byla každá jízda vždycky lepší než ta poslední.
Kdo pojede ve finále GPŠest vyvolených mužů se kvalifikuje ze šesti závodů základní části Grand Prix, ve které každý z elitních krasobruslařů startuje na dvou podnicích. Zbývá odjet GP v Moskvě a Bordeaux. Jistý postup už mají: Do finále mají nakročeno: Další velcí kandidáti: Živí teoretickou naději: |
Váš kouč mi v březnu v Miláně řekl, že každému ze svých bruslařů před další sezonou řekne: „Hele, přitvrdíme, máš chuť do toho jít?“ Řekl vám něco podobného?
V podstatě jo. Oznámil mi, že ta práce, kterou jsme na ledě udělali, že by se teď měla začít ukazovat a že ode mě očekává trochu jiné bruslení a závodění než v uplynulých sezonách.
Bude ve finále Grand Prix ve vaší volné jízdě už i druhý čtverný skok?
Neřeknu, že bude určitě, ale pracujeme na tom.
Jste nyní větším profesionálem než dřív? Víc dbáte o detaily?
To ano. V předchozích sezonách, i když jsem jezdil dobře, jsem na ně příliš nehleděl. Tehdy jsem spíš přemýšlel jen o tom, kolik skoků musím v jízdě udělat a kolik jich už mám. Neřešil jsem detaily mimo bruslení nebo ve stravě. Bral jsem to tak, že co je na ledě, to se počítá, a co je mimo led, je úplně jedno. Ale od doby, co jsem začal spolupracovat i s Českým olympijským výborem, jsme začali trochu upravovat i můj jídelníček a další činnosti kolem tréninků. To všechno mě posunulo o kousek dál.
Co jste z jídelníčku odstranil?
Nejím tolik červeného masa, naopak spoustu ryb a vůbec lehčí jídla, co mají dost vitamínů a dodají mi dostatek energie na to, abych byl schopný po celodenní práci zregenerovat.
Vždy jste říkal, že vaše bruslení je hodně o hlavě. Jste pod koučem Arutjuňanem i psychicky silnější?
Myslím, že jsem. Styl tréninku i celý přístup k přípravě je u něj jiný. Také proto, že už jsem starší. Trenéři se tu na mě nedívají, jako kdyby mi bylo patnáct a měl bych mít energii na celý den. Příprava i každý můj den jsou postaveny jinak, co nejefektivněji.
Přispěla k vaší současné závodní pohodě i skutečnost, že se za vámi do Kalifornie přistěhovala manželka? Minulá sezona, kdy ona byla v New Yorku a vy jste se připravoval na opačné straně USA, byla poněkud rozlítaná, ne?
Určitě mi to pomohlo. Vše je teď takové pohodlnější a jednodušší. Když přijedu večer domů, nepřemýšlím tam nad bruslením, nenosím ho už v hlavě celý den. A i když v některých dnech není mé bruslení nejlepší, tak doma se začneme bavit o něčem jiném, což je jen dobře.
S manželkou Danielle strávili po minulé sezoně příjemný čas i v Karlových Varech:
Jedinkrát v minulosti jste se do finále Grand Prix probojoval v roce 2012. Když porovnáte mužské krasobruslení tehdy a teď, řekl byste, že se během šesti let posunulo do jiné dimenze?
To je pravda. Ale teď nám změnili pravidla, budou to docela zajímavé závody. Volná jízda byla zkrácena o 30 vteřin a přitom nám odebrali z její náplně jen jeden skokanský prvek. Tím, že se zároveň snížily body za čtverné skoky, tak ti kluci, kteří v minulé sezoně jezdili s pěti nebo šesti čtveráky, už jich tolik nezařazují, protože se jim to nevyplácí.
Přesto, dá se říci, že Velká trojka Juzuru Hanju, Šoma Uno a Nathan Chen je vepředu odskočená - a za ní je všechno možné?
Tak nějak to je. Ti tři budou v této sezoně asi neporazitelní. Ale může se stát cokoliv. Třeba za krátký program v Helsinkách jsem měl lepší body, než za něj měli Nathan (Chen) na Americké brusli a Uno teď v Hirošimě. Bude vždy záležet na tom, jak ti tři zajedou.
Nejvyšší bodové zisky ze závodův této sezoně GP: 297,12 Hanju (Jap.) |
Naopak mistrovství Evropy je poté, co skončil Javier Fernandez, otevřené jako už dlouho ne?
Jo, Evropa bude tentokrát docela zajímavá.
Plánujete před ní v prosinci i start na mistrovství republiky, když vám teď k původnímu plánu startů přibylo ještě finále ve Vancouveru?
Teď by mělo být na pořadu dalšího jednání předsednictva našeho svazu, jestli republiku musím jet, nebo ne.
Asi by bylo logické nejet, že? Už by těch startů bylo potom trochu moc.
To rozhodně. Letět hned z Vancouveru kvůli třem dnům na české mistrovství a pak zase zpátky do Ameriky, to vše jsou docela velké časové posuny. Bylo by potom docela těžké na uhlídání, abych měl dostatek prostoru na klidný trénink před mistrovstvím Evropy.
